Neposkvrněné početí Krista

   Dnes je již potřeba vědět, že žádné zázraky neexistují! V plné míře se to vztahuje také na život Ježíše Krista, který byl Poslem z těch nejvyšších Výšin.

   Co znamená pojem dokonalost? Dokonalost je absolutní vrchol všeho. Je to maximum toho, co je vůbec možné dosáhnout. Je to něco naprosto dokonalé, nad co již není nic jiného. To, co je dokonalé, nelze již žádným způsobem měnit, ani vylepšovat, protože dokonalostí byl prostě dosažen vrchol, nad který není.

   No a plně adekvátně lze slovo dokonalost spojit pouze s jedním pojmem - s pojmem Bůh! Jedině On je opravdu dokonalý a dokonalé je také vše, co vytvořil. Dokonalé je tedy, v jeho uceleném a komplexním působení, i celé ohromné ??stvoření, které vzniklo a je udržováno samočinným působením Zákonů stvoření. Tyto Zákony nesou v sobě pečeť svého Tvůrce a jsou proto dokonalé. To znamená, že vše, co v mnoha úrovních stvoření vzniká a co se tam děje, může vznikat a dít se jedině v rámci zmíněných, dokonalých Zákonů.

   Z toho všeho tedy zcela logicky vyplývá, že ve stvoření nemůže dojít k ději, nebo činu, který by nějakým způsobem vybočoval z rámce působení Zákonů stvoření. To tedy prakticky znamená, že nikde ve stvoření nemůže existovat nic takového, jako jsou zázraky. Každý, kdo připouští možnost existence zázraků, tím ve své naivitě a nevědomosti popírá dokonalost fungování Zákonů stvoření, a tím také dokonalost Páně.

   Jak si však vysvětlit mnohé činy, popsané například v Bibli, které jsou obecně považovány za zázraky?

   Lidé na zemi nikdy nežili a dosud nežijí podle Zákonů stvoření, čili podle Vůle Páně. Nesnaží se je poznávat a neznají jejich dokonalé působení, a proto je všechno lidské dílo kusé a nedokonalé, vykazující mnohé chyby a nedostatky. Tato neznalost je hlavní příčinou vší bídy, utrpení a zla na zemi.

    Ze Světla bylo vykonáno nesmírně mnoho proto, abychom nezůstali v takovéto fatální nevědomosti o zákonitém dění ve stvoření. V nevědomosti, která by nakonec musela zapříčinit zhroucení celé civilizace, ke kterému dnes přece jen směřujeme.

   Aby tedy lidé procitli, z času na čas se z vyšších úrovní stvoření vtělovaly na zem zralejší duchovní bytosti, mající za úkol jim vhodnou formou zprostředkovat znalost o fungování zmíněných Zákonů, protože pouze život v souladu s nimi může lidem přinést mír, spokojenost a štěstí.

   No a protože tyto zralejší bytosti si se sebou na zem vždy přinášely mnohem vyšší úroveň poznání Zákonitostí univerza, jak bylo obecně na naší planetě běžné, mohly v rámci tohoto svého hlubšího poznání konat činy a věci, které se ostatním jevili jako něco neobyčejného.

   Dnes je však již potřeba vědět, že žádné zázraky neexistují! V plné míře se to vztahuje také na život Ježíše Krista, který byl Poslem z těch nejvyšších Výšin. Byl Synem Božím, který sám o sobě řekl, že nepřišel na zem Zákony rušit, ale naplnit.

   Všechny neuvěřitelné činy, které Ježíš na zemi konal, se z důvodu jeho nejvyššího možného propojení se Zákony stvoření, musely absolutně nevědomým lidem této planety jevit jako zázraky. Vždy, v každém jednotlivém případě však šlo o dění, které proběhlo v rámci dokonalých Zákonů stvoření, protože nad dokonalost Páně, která se projevuje ve fungování těchto Zákonitostí, již není nic jiného. Neexistují výjimky, ani zlepšení, protože co je jednou dokonalé, je prostě už definitivní a neměnné!

   Pokud tedy je podle těchto Zákonů podmínkou pro pozemské zrození předchozí tělesný styk muže a ženy, nemohlo tomu být jinak ani v Ježíšově případě. Je snad nezbytnost tělesného spojení dvou pohlaví, která je potřebná za účelem pozemského zrození nového lidského jedince nečistá a poskvrněná? Tato nezbytnost přece vznikla účinky dokonalých Zákonů stvoření, reprezentujících Vůli Páně! Není tedy na ní nic nečistého a touto cestou přišel na zem také Ježíš, který, jak již jednou bylo řečeno, přišel Zákony naplňovat a ne rušit.

   A přece bylo Kristovo početí neposkvrněné! Došlo k němu totiž z čisté lásky a s pohledem upřeným k Stvořiteli. Když Marie prožila ve svém nitru Zvěstování, které je popsáno v Bibli, toto prožití vrcholně naplnilo celý její vnitřní život. A její duševní stav, který byl Světlem chtěný, odsunul ve chvílích tělesného spojení s mužem, kterého velmi milovala, všechny smyslné pudy hluboko do pozadí, čímž se stalo Ježíšovo početí tělesně neposkvrněným.

   Šlo zde o děj, který je na naší zemi přece jen ojedinělý, protože u lidí je při plození téměř vždy to pudově tělesné více, nebo méně převládající. Tělesné plození však jako takové nečisté není! Je to nezbytnost pro zrození se každého člověka na zemi, která je dána dokonalými Zákony stvoření.

   Pouze vnitřní, duševní stav lidí při tomto aktu rozhoduje, zda a do jaké míry bude vzájemné spojení muže a ženy poskvrněno, nebo neposkvrněno. Poskvrněno mírou prožití zvířecí smyslnosti, nebo naopak, zušlechtěno čistou a obapolnou láskou, s pohledem upřeným k Stvořiteli. Od tohoto kritéria se odvíjí duševní kvalita, nebo nekvalita nově na zem příchozích, lidských jedinců, a proto by si toho měl být vědom každý pár, který se chystá mít děti.