Když se v současném křesťanském světě vzpomene pojem reinkarnace, neboli převtělování duší, setkáme se zásadně pouze s odmítavým stanoviskem.
Žel, málokdo z věřících, věrně zastávajících církevní vrchností doporučený postoj, si už dá námahu samostatně prozkoumat celou věc až do hloubky.
Při vážném a přísném zkoumání by se totiž nutně muselo narazit na církevní koncil, konaný v Konstantinopole v roce 553, na kterém se hlasovalo o vhodnosti, nebo nevhodnosti začlenění učení o převtělování duší do křesťanské věrouky. Nakonec, nepatrnou většinou hlasů, zvítězilo odmítavé stanovisko.
Z uvedeného faktu vyplývá, že vědění o reinkarnaci tvořilo přirozenou součást duchovního poznání prvních křesťanů. Jako důkaz nám mohou posloužit některé texty přímo z Bible.
V Matoušově evangeliu, v 17. Kapitole, 10. verši je velmi nápadný už název: "Druhý příchod Eliášův." Dále se píše: "I zeptali se ho učedníci: "Proč tedy říkají zákoníci, že nejprve má přijít Eliáš?" On jim odpověděl: "Eliáš sice přijde a vše uvede do původního stavu, ovšem pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co jen chtěli. Tak i Syn člověka bude trpět od nich." Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli."
Ježíš tedy mluvil zcela otevřeně, že Eliáš přišel na svět znovu jako Jan Křtitel. A aby se nedalo popřít, že jde o ojedinělý případ, uveďme si další příklad:
V Janově evangeliu, v 9. kapitole nazvané: "Ježíš uzdravuje slepého od narození" můžeme číst: "Ježíš cestou zahlédl člověka slepého od narození. Jeho učedníci se zeptali: "Mistře, kdo zhřešil, on a nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Ani on nezhřešil, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit skutky Boží."
Zamysleme se však nad logikou apoštoly položené otázky. Předkládají v ní dvě alternativy, za které podle nich dotyčný pyká – za jeho vlastní vinu, nebo za provinění rodičů. Pokud by ale byla aktuální první z alternativa, čili jeho vlastní vina, položme si otázku: Kdy mohl zhřešit, jestliže byl slepý od narození? Logicky lze odpovědět pouze jediným způsobem: K provinění muselo dojít ještě před nynějším zrozením - v předchozím životě.
Ježíš svou odpovědí nepopírá právoplatnost a logiku apoštoly položené otázky. Vždyť jakoby také mohl, když ve svém předchozím výroku o Eliáši sám připouští možnost opětovného vtělení. Nabízí pouze třetí možnost, se kterou apoštolové nepočítali.
V souvislosti s uvedenými biblickými texty se člověku chtě, nechtě vnucuje otázka: Pokud se v samotných evangeliích nacházejí zmínky o reinkarnaci, mělo vůbec právo nějaké shromáždění hlasovat, a následně úplně potřít toto poznání, do té doby ještě živé v povědomí prvotního křesťanství? Žel, církevní koncil si o několik staletí později, i navzdory těmto nesporným faktům, přece jen dovolil "uzákonit" něco, co se při hlubším zkoumání ukazuje být v rozporu se slovy velkého Učitele.
Mají však lidé opravdu reálnou sílu měnit svými rozhodnutími Zákonitosti, panující ve stvoření, které jsou ve své podstatě výrazem vůle Páně? Určitě ne! Mohou je jen křivit, mlžit a utajovat, což však v konečném důsledku přináší škodu pouze jim samotným, protože se tak stávají trestuhodně nevědomými Zákonů, kterým je a zůstane podroben každý z nás bez rozdílu. Aniž, zda je on osobně, nebo někdo jiný schvaluje, nebo ne.
Vědomé utajování těchto skutečností nelze proto vskutku nazvat jinak, než zločinem! Zločinem na celém lidstvu, které bylo nezodpovědným rozhodnutím několika lidí uvrženo do nevědomosti! A žel, dosud je v této nevědomosti ze všech sil i nadále udržováno, co je ještě mnohem trestuhodnější ...
