Je tragické vyměnit 80 let za věčnost!

   Představte si, že máte dvě možnosti. První je, že dostanete 8000 korun jen tak bez ničeho hned na ruku. A druhá je, že za určitých podmínek získáte přístup k neomezeným finančním zdrojům. Co byste si vybrali?

   To první, nebo to druhé?

   Každého normálního člověka by jistě okamžitě zaujala druhá možnost, a proto by se informoval o podmínkách, které by měl splnit.

   Avšak lidé naší planety nejsou pravděpodobně normální, protože v trochu jiných souvislostech, ale na základě téhož principu, si zcela nelogicky a nepochopitelně vybírají první možnost. A vybírají si ji v tom smyslu, že 80 let svého materiálního a fyzického bytí upřednostní před věčným, nikdy nekončícím a trvalým duchovním bytím.

   Znamená to tedy, že každý z nás má na výběr, zda své snažení, své radosti, své hodnoty, své štěstí i celé své bytí spojí se svou hmotnou a materiální existencí, jako s tím jediným co existuje, a co pro něj má nějaký smysl a význam. Nebo naopak, zda bude vnímat svůj pozemský život jen jako něco dočasné. Jen jako přípravu na skutečný a pravý život v říši ducha.

   Pokud člověk vsadí vše jen na 80 let své materiální existence, vybírá si tím zároveň uznávání materialistického hodnotového žebříčku, který tak důvěrně známe z našeho každodenního života. Vybírá si tím hodnoty materialismu, kterými jsou peníze a jejich získávání. Kterými jsou majetky, užívání, moc, sláva, kariéra, úspěch a podobně.

   Takový člověk neuznává nic jiného a jeho život i jeho myšlení se pohybují pouze v těchto hranicích. Z hlediska své materialistické filozofie si užívá plnými doušky, jak se jen dá. Ale život letí až příliš rychle, nadchází stáří a nakonec smrt. A člověk najednou ztrácí všechno co měl a čím byl, přičemž podle jeho materialistického názoru odchází do nicoty. A právě proto, že definitivně skončíme v nicotě, si třeba během aktivního života maximálně užít. To je první možnost.

   Druhá možnost spočívá v tom, že člověk si je schopen uvědomit, že lidský život má přece jen mnohem vyšší hodnotu, než je jeho osmdesátiletá existence na zemi. Že celé naše bytí není vůbec vtěsnáno do ubohých osmdesáti let pozemského života. Že naše bytí je něco mnohem velkorysejší. Že sahá až k věčnosti.

   Avšak dosažení mety věčnosti je podmíněno osobnostním dosažením těch nejvyšších a nejvznešenějších hodnot ducha. Neboť přesně tak, jak se materialista v hmotném světě musí cílevědomě usilovat o dosažení materiálního prospěchu a materiálních požitků, stejně cílevědomě a intenzivně se musí člověk ducha snažit o dosahování vysokých morálních hodnot a ctností. Těmito hodnotami je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, vnitřní čistota, ušlechtilost, snaha o poznávání duchovního rozměru bytí, snaha o poznávání Vůle Stvořitele a snaha o nabývání pevného a úcty plného vztahu k němu. Jen plná míra těchto osobnostně nabytých kvalit a poznání ducha může člověku otevřít bránu k věčnosti. Bránu k věčnému bytí v říši ducha, plnému nikdy nekončícího štěstí a radosti.

   Ta nejlepší rada, o kterou v dnešní době dbá málokdo zní: "Shromažďujte své poklady v nebi! Neboť tam, kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!"

  Jinými slovy řečeno: Shromažďujte poklady věčných a nezničitelných hodnot ducha, protože jen dostatečná kvalita a množství nahromadění tohoto kapitálu vám může otevřít brány království nebeského.

   Znamená to tedy, že hodnoty, k jakým přilne naše srdce, se stanou našim osudem. Osudem osmdesáti let konzumně pojatého života na zemi, nebo osudem věčného bytí v případě naší intenzivní pozemské snahy o nabývání hodnot ducha.

   Abychom měli v celé věci zcela jasno, uvedu slova jedné paní, které jsem náhodně zachytil cestou vlakem. Spolu se svou známou vedla rozhovor o různých věcech, a nakonec se rozpovídaly o tom, že budou mít setkání ze střední školy po čtyřiceti letech. A zmiňovaná paní na to řekla asi toto: "Já tam nepůjdu, protože zas se tam budou jen všichni chválit, co mají, co dosáhli, kde všude byli a jak skvěle se daří jejich dětem. Mně se to už nechce poslouchat".

   Tato slova starší paní dokonale vystihují hodnotový svět současného člověka. To jsou hodnoty, které pro něj znamenají všechno a se kterými se chlubí při vhodných příležitostech. Jsou to však jen hodnoty materiální, jako jsou majetky a peníze, nebo pak hodnoty s materií úzce související, jako je kariéra, postavení, různé úspěchy, společenská uznání, dovolené, nová auta a mnohé jiné možnosti toho, co si všechno může člověk dovolit. Do této pasti je chyceno srdce většiny lidí našeho světa. Toto je vším, co pro ně něco znamená. Jenom dosažení těchto věcí jich hřeje u srdce. Toto je jejich poklad, na který jsou fixovaní. Ve skutečnosti se tím však fixují pouze na vlastní, uboze nepatrnou, zhruba osmdesátiletou existenci, po níž následuje jejich duchovní poprava. Duchovní poprava osobnosti, která upřednostnila osmdesát let pozemských požitků před věčným a nikdy nekončícím bytím. Takové jednání a takový výběr je v dnešní duchovně přelomové době vysloveným šílenstvím. Je hloupostí, jaká nemá obdoby! Je něčím tak absurdně neuvěřitelným, že na to není slov!

   Svět se však zbláznil, protože všude, kde se jen podíváte, lidé jednají a uvažují pouze na základě takového, čistě materialistického, krátkozrakého šílenství, limitovaného ubohými osmdesáti lety jejich života, po kterých už v dnešní vážné době často přichází definitivní rozsudek smrti.

   Ale tento rozsudek smrti by vůbec nemusel přijít, kdyby poklad a srdce lidí byly ukotveny na správné straně. Na straně ducha a v hodnotách ducha, které jsou věčné, a které proto propůjčí věčné bytí každému, kdo o ně usiluje.

   Jde skutečně o až příliš jednoznačnou volbu, která by měla být pro každého normálního člověka zcela jasná. A přece náš svět a lidé v něm žijí v materialistickém blouznění, které vyráží normálnímu člověku dech. Ale žel, je to tak!

   A proto alespoň ty, jednotlivec, vystup z tohoto kolotoče materialistického šílenství, vymezeného ubohými osmdesáti lety života, a svou duši, mysl a srdce zaměř ke shromažďování hodnot ducha, protože lidské bytí je mnohem větší a vznešenější než to, co z něj udělal a dělá bezduchý materialismus.