Je Písmo Svaté opravdu svaté? Poněkud kacířská úvaha

   Současní věřící se dívají na evangelia, jako na něco svatého. Jako na bezvýhradnou autoritu, o které se nediskutuje a o níž nelze pochybovat.

   Pokud se ale věcně a nezaujatě podíváme na evangelia, jsou to v podstatě spisy, které vznikly velmi mnoho let po událostech, které jsou v nich popisovány a tento velký časový odstup se do určité míry nepříznivě odrazil na autentické kvalitě vzpomínek na ony dávné události. Vždyť si jen představme sebe, nakolik hodnověrně a detailně bychom asi popisovali nějaké události, které jsme prožili před mnoha lety.

   Druhou zásadní skutečností je, že pokud by byly tyto spisy opravdu "Písmem svatým", nemohly by se v nich nacházet určité rozpory, nebo zásadně jiné pohledy na jednu a tutéž věc.

   Tyto rozpory a jiné, odlišné pohledy učedníků na události a nauku Mesiáše však vznikly proto, že evangelia jsou čistě osobní interpretací událostí, ke kterým došlo před mnoha lety. Interpretací, založenou na osobním pochopení, vnímání a prožívání jednotlivých evangelistů. Přesně tak, jak je tomu vždy, když dva lidé popisují tutéž událost, a to ještě s odstupem mnoha let. Pohled dvou lidí na tutéž věc nebývá nikdy stejný a zcela zákonitě se více, nebo méně odlišuje.

   Uveďme si konkrétní příklad, týkající se známých slov: "Co svážete na zemi, bude svázáno i v nebi a co rozvážete na zemi, bude rozvázáno i v nebi".

   Matouš použil tato slova v souvislosti s osobou Petra, a sice tehdy, když Peter jako první poznal v Ježíši Syna Božího. Celkem konkrétně to zní následovně: "Ty jsi Petr (Skála), a na této skále vystavím svou církev, a brány pekelné ji nepřemohou. Tobě dám klíče od království nebeského, a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi".

   Oproti tomu ale například Marek a Lukáš slova o rozvazování a svazování v souvislosti s Petrovým primátem vůbec neuvádějí.

   No a je opravdu velmi zajímavé a dost rozporné, že samotný Matouš použil tato slova ve svém evangeliu i někde jinde a to v úplně jiné souvislosti a jiném kontextu. A sice, v kapitole nazvané "Bratrské napomenutí":

   "Kdyby se tedy tvůj bratr zhřešil proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřmi očima! Když tě poslechne, získal jsi svého bratra. Když tě však neposlechne, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby výpověď dvou nebo tří svědků vše potvrdila. Kdyby ani ty neposlechl, tak to řekni církve, a kdyby ani církev neposlechl, zacházej s ním jako s pohanem.

   Amen, pravím vám, cokoliv svážete na zemi, bude svázáno i v nebi a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i v nebi."

   Položme si nyní otázku, v jakém kontextu byla slova o rozvazování a svazování použity správně? Zda pouze v souvislosti s Petrem - je to tedy pouze výsada jeho osoby, co však Marek a Lukáš neudělali, nebo je máme chápat v širší, obecné souvislosti, jako schopnost každého člověka, vztahující se na odpuštění, nebo neodpuštění našemu bližnímu? Odpuštění nebo neodpuštění, jehož důsledky nemají dosah pouze čistě pozemský, ale toto pozemské přesahují.

   Pokud celou věc sami hluboko procítíme a pokud se ještě navíc opřeme o znalosti Zákonů, fungujících ve stvoření, musí nám být jasné, že slova o svazování a rozvazování na zemi i v nebi mají obecnou platnost. To znamená, že je to zakódováno v schopnostech a možnostech každého člověka.

   Zmíněná obecná zákonitost se proto nemůže v žádném případě týkat pouze jednoho, jediného člověka, čili Petra, jak to mylně uvedl Matouš na základě svého vlastního, nesprávného pochopení. Ani Lukáš ani Marek se totiž o takovém něčem v souvislosti s Petrovým primátem vůbec nezmínili.

   Uvedená fakta by tedy měla být pro nás pádným důkazem toho, že evangelia nejsou nedotknutelným Písmem Svatým v tom smyslu, v jakém se na ně dívá většina věřících dnes. S něčím podobným by nesouhlasili ani samotní evangelisté.

   Jako všechno lidské jsou totiž tyto spisy poznamenány mírou osobního porozumění a pochopení jednotlivých autorů. A o tom, že toto jejich chápání nebylo vždy dostatečné, takže si byl nad ním nejednou nucen povzdechnout i jejich Mistr, o tom také přece lze nalézt zmínky v jednotlivých evangeliích.

   Určitě zde neobstojí ani známá argumentace, že vylitím Ducha se najednou stali učedníci přímo zázračným způsobem vše plně chápající. Pokud totiž někdo jisté věci nedostatečně chápe, i když se poměrně dlouhou dobu pohybuje v osobní, bezprostřední blízkosti pozemského vtělení živého Boha, co představuje největší možné přiblížení se Stvořitele k člověku, je doslova iluzí myslet si, že by mohlo existovat ještě něco většího, co by mohlo jeho míru chápavosti nějakým zázračným způsobem náhle výrazně zvýšit.

   V jednom z Pavlových listů, ve známém Hymnu na lásku je uvedeno: "Poznáváme jen z části a jen z části prorokujeme".

   Co znamenají tato slova, napsané Pavlem mnoho let po Letnicích, po kterých považuje církev apoštoly za neomylné a jejich slova za "Písmo Svaté"?

   Sám Pavel, jak je zachyceno v jeho vlastních, výše uvedených slovech, si o sobě v žádném případě nemyslel, že je neomylný, ale naopak, velmi kriticky vnímal svou vlastní nedokonalost v chápání vysokých pravd.

   Není proto správné, dívat se na evangelia, jako na nějaké neomylné "Písmo Svaté", jak se to dělá dnes, ale třeba v nich vidět pouze to, čím skutečně jsou. Třeba v nich vidět nesmírně cenné, autentické dokumenty, pocházející od lidí, kteří osobně znali Krista, nebo dokonce od lidí, kteří ho nikdy osobně neznali, například sám Pavel. V každém případě jsou to však dokumenty, poznamenány mírou zralosti a pochopení Kristova učení jejich jednotlivými autory. Skutečným Písmem svatým by byly pouze tehdy, kdyby je napsal samotný Ježíš.

   Ano, toto je třeba zvlášť zdůraznit! Písmem svatým, které bychom mohli plně akceptovat v tomto smyslu by byly evangelia pouze jedině tehdy, kdyby je napsal Ježíš. Takový je zdravý a reálný pohled na věc.

   Podobných spisů a dokonce evangelií existuje ve skutečnosti mnohem více, než jich bylo nakonec zařazeno do Nového zákona. Toto je také kapitola sama o sobě, protože výběr toho, co bude, nebo nebude zařazeno mezi "Písmo", dělali lidé o několik staletí později, na základě vlastního úsudku. To, co bylo potom kanonizováno se stalo "Písmem svatým" a to, co kanonizováno nebylo, zůstalo pouze historickou výpovědí lidí té doby.