Cesta špatného činu univerzem

   Špatný skutek! Není snad na zemi člověka, který by se jím nezatížil. A tento špatný skutek, způsobený ať již myšlenkou, citem, slovem, nebo viditelným, hmotným činem, špatný skutek na jakékoliv ze zmíněných úrovní musí přinést každému, kdo se jím provinil, zcela zákonitě odpovídající, a tedy ne jiný, než opět špatný  zpětný účinek.

   Abychom odstranili přetrvávající lehkomyslnost v této oblasti a otřásli naivním přesvědčením, že se snad někomu přece jen podaří beztrestně uniknout působení Zákonitostí ve stvoření, podívejme se detailněji na putování jednoho špatného činu po cestách našeho stvoření.

   Bude však lépe, pokud nezůstaneme pouze v obecné rovině, ale povíme si o zcela konkrétním činu. Jako příklad si tedy vezměme vnitřní přechovávání a intenzivní živení nemravných myšlenek. Může to však být, jak již bylo řečeno, i jakákoliv jiná špatná myšlenka, špatný cit, špatné slovo, nebo čin. Stále půjde o jeden a tentýž děj, který si podrobně popíšeme.

   Jak tedy vše proběhne? Duchovní důsledky naší nečisté myšlenky vyletí, podobně jako šíp, na svou dráhu stvořením, aby během letu destrukčně působily na své okolí a zároveň k sobě přitahovaly všechny stejnorodé formy, se kterými přijdou cestou do styku.

   A protože všechno ve vesmíru se vrací zpět ke svému východisku, po určitém čase se onen letící, jedovatý šíp v podobě nečisté myšlenky, vrátí zpět, aby bolestně zasáhl svého vlastního původce! Avšak síla zásahu bude ještě znásobena negativními účinky stejnorodých forem, které byly k původní, základní formě, přitaženy během jejího putování stvořením. Co zasejeme - to taky sklidíme! Když jsme tedy zaseli zrnko - sklidíme celý klas!

   Již naši předkové říkali: Jak se do hory volá, tak se z hory ozývá! Nebo: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! No a moderním způsobem je možné říci: Jaká byla akce, taková bude reakce!

   Ano, pro každého z lidí jsou Zákony stvoření neustále a neúnavně tkány nitky jeho vlastního osudu. Osudu, který z hlediska uvedeného špatného činu, i když je to jen myšlenka, nemůže být příznivý. Tento zpětný účinek se projeví buď fyzickou nemocí, nějakou osobní nebo rodinnou tragédií, nehodou, nebo jiným způsobem. Nelze mu však uniknout dokonce ani vlastní smrtí, jak se mnozí naivně domnívají, protože spravedlivý úder zasahuje se stejnou silou a přesností i všechny, kteří se, opustivše pozemské tělo, ocitli v takzvaných záhrobních oblastech. Ne, před spravedlností Páně, reprezentovanou účinky Zákonů ve stvoření není úniku!

   Pro úplnost je však třeba zdůraznit, že všemoudrost Tvůrce univerza poskytuje přece jen jistou možnost vyhnout se nepříznivým důsledkům popsaného Zákona zpětného působení. Tou jednou, jedinou možností je polepšení, nebo jinak řečeno, nastoupení cesty dobrého chtění.

   V tomto případě se bude pak vše odvíjet úplně jinak. Čas od způsobení špatného činu, až po návrat zpětných účinků, lze totiž zcela oprávněně nazvat časem milosti. Neboť pokud si člověk v tomto období uvědomí negativitu ním způsobeného činu, pokud se vynasnaží všechno napravit, jak je to jen možné, pokud vzbudí ve své duši pevné předsevzetí už nikdy více nekonat podobným způsobem, pokud se tedy rozhodne pro cestu trvalého, dobrého chtění, stane se takový člověk vnitřně úplně jiným, než jakým byl v době provedení špatného činu.

   A tato jeho vnitřní jinakost, vytvoří nepřekonatelnou bariéru, která eliminuje, nebo úplně odrazí příchozí, nepříznivý zpětný účinek. Vše již pak záleží jen na síle dobrého chtění dotyčného. Pokud u něj jde o opravdu hlubokou vnitřní změnu a upřímný přerod směrem k dobru, nebude se mít vracející špatný zpětný účinek, z hlediska působení Zákona stejnorodosti, vůbec o co zachytit a sklouzne pouze po povrchu, aniž by způsobil nějakou škodu.

   Pokud ale dobré chtění a změna k lepšímu není až tak intenzivní, síla zpětného úderu sice prolomí tento slabší ochranný val, který ale úder do určité míry přece jen zeslabí, takže účinky budou mnohem, mnohem menší.

   Když však člověk nevyužije zmíněný čas milosti a zůstane stejným, jakým byl v době činu, jeho vnitřní stejnorodost s vracejícím se zpětným působením přímo přitáhne ničím netlumený, otevřený úder zpětných účinků. A to pak přináší neštěstí a tragedii.

   Je však mnoho lidí, kteří o podobných věcech nechtějí vůbec nic slyšet a mají pro ně pouze pohrdavý úsměv. Ale právě oni by jistě ihned nastoupili cestu dobrého chtění, kdyby mohli vnímat, jak se k mnohým z nich nezadržitelně řítí dráhami stvoření zpětný úder, který láme každou pýchu i aroganci, a sráží člověka na kolena. Na kolena, do prachu a nejednou až na samý pokraj zoufalství, aby si uvědomil, v bolesti samým sebou způsobené, že malý pozemský človíček je příliš nepatrným na to, aby se odvažoval rouhavě stavět proti svému Tvůrci a jeho samočinným Zákonům ve stvoření.

   Ale nejsmutnější je, že by všechno mohlo vypadat úplně jinak. Neboť po stejných drahách, přinášejících lidem dneška pouze spoušť, by k nám mohlo přicházet štěstí, radost a povznesení. Pokud bychom totiž vědomě jednali, a tedy seli svými slovy, myšlenkami a jednáním pouze dobro, účinky Zákonů stvoření by nás museli doslova zavalit štěstím.

   No a na konec snad třeba ještě podotknout, že v tomto článku byl prezentován jen a jen věcný popis zákonitého dění ve stvoření, překračující hranice všeho toho, co dnes lidé nazývají náboženstvími. Zákony stvoření totiž přesahují tyto, lidmi uměle vytvořené hranice, a působí na všechny lidi úplně stejně a bez rozdílu. Ať již jde o katolíky, evangelíky, buddhisty, muslimy, nebo o takzvané nevěřící, nebo materialisty.