Vše, co existuje na zemi je člověku k dispozici. Ze všeho může brát a ochutnat, vše může prožít a zakusit. Jen jedno jediné nemůže!
Způsobovat při naplňování svých žádostí utrpení jiným! Pokud totiž takto koná, nevyhnutelně se do koberce jeho osudu začnou vetkávat temná vlákna, které jej stáhnou dolů.
Člověk může dělat co chce, jen by při tom v žádném případě neměl způsobovat utrpení jiným! Ani jiným, ani sobě samému! Jedině pak bude žít správně a kráčet cestou štěstí a radosti.
Úzkostlivě se proto chraňme, abychom jiným způsobili bolest při uspokojování nějaké ze svých žádostí. Neboť toto musí nakonec i nám samotným přinést bolest, neštěstí a utrpení. A to dříve, nebo později! Buď ještě v tomto našem pozemském životě, a pokud ne, tak zcela určitě po naší smrti.
Zde se však mnozí pousmějí a bezstarostně hodí rukou, protože podle jejich názoru po smrti již nic neexistuje. Podle nich totiž žijeme jen tady a teď, a proto si třeba života pořádně užít. A nakonec existuje mnoho příkladů, kdy se lidem, kteří evidentně způsobovali mnoho utrpení jiným, po celý život dařilo a zemřeli v blahobytu a dostatku.
Vězte však a vryjte si hluboko do své duše, že v žádném případě neobejde bez újmy ten, kdo při uspokojování svých žádostí způsoboval utrpení jiným, protože utrpení musí nakonec dostihnout i jeho samého. Tak to totiž vyžaduje Spravedlnost! Ne ta malá lidská, kterou lze obejít, ale ta velká a univerzální, které se nikdo nedokáže vyhnout a ani nijak jinak ji uplatit.
Každý člověk moderní doby, který používá ty nejrozličnější, nejednou i velmi rafinované a sofistikované způsoby ubližování, zneužívání a špatného, lidsky nedůstojného zacházení s jinými jen proto, aby dosáhl naplnění svých žádostí by se proto měl obávat. Měl by se obávat velké Spravedlnosti, která ho zaručeně dostihne, i když zde na zemi si to dokázal zařídit tak, že jeho uspokojování žádosti za cenu utrpení jiných je beztrestné a on je považován za ctihodného občana, chráněného pozemským zákonem. Takováto šikovnost a chytrost ho ale v žádném případě neuchrání od působení velké Spravedlnosti Boží!
Pokud ho totiž její ruka nedostihne v tomto současném pozemském životě, bezprostředně po své smrti zažije dva obrovské šoky:
Prvním bude poznání, že smrtí jeho bytí nekončí a že jeho víra, že po smrti již nic není byla falešná. A tato falešná víra mu umožnila žít egoisticky a bezohledně v iluzi, že za to nebude moci být nikým brán na zodpovědnost, a že za to neponese absolutně žádné důsledky.
Avšak bezprostředně po své smrti velmi rychle zjistí, že jeho bytí nekončí, a to bude pro něj první obrovský šok. No a druhým bude neúprosná nutnost přijetí osobních důsledků za všechno své předchozí jednání. A protože jeho jednání nebylo dobré, protože při uspokojování svých žádostí způsoboval mnoho utrpení jiným, otevře se před ním cesta bolesti, na kterou bude muset vykročit. Neboť spravedlivou odplatu za bolest může být jen bolest! Co kdo totiž rozséval, to musí také sklidit!
Člověk může užívat všeho, co život poskytuje. Jen by při tom neměl nikomu způsobovat žádné utrpení! Ani velké, ani malé! Pokud bude kráčet svým životem s úctou, laskavostí a ohleduplností vůči jiným, jemu samému se dostane úcty, laskavosti a ohleduplnosti.
Pokud ale bude způsobovat utrpení jiným, jemu samotnému se dostane utrpení!
Neboť jak se ten, kdo dbá o úctu, ohleduplnost a laskavost vůči jiným nemůže sám vyhnout úctě, ohleduplnosti a laskavosti, stejně se nemůže ten, kdo způsoboval utrpení a disharmonii jiným sám v žádném případě vyhnout svému vlastnímu utrpení a životu poznamenanému disharmonií a neklidem duše.
Takto totiž působí Pravěčná Spravedlnost, na jejíž účinky musíme pamatovat a ve svém životě jednat tak, aby nás nemusela nikdy zranit, či dokonce navždy zahubit.
