Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ — Karel Havlíček Borovský. Možná už je nejvyšší čas přejít vůči Rusku od slov k razantním činům.
Už jsem dlouho na světě a zažil jsem ledacos. Postup Ruska v separatistických republikách a reakce USA naznačují, že se jedná o filigránskou diplomatickou hru. Postup Ruska neumožňuje přímý zásah NATO, protože NATO je obranným společenství (North Atlantic Treaty Organization), takže může vystoupit jenom ve prospěch členského státu. Rusové uznali samostatnost Luhanska a Doněcka a s jejich souhlasem vstoupili na jejich území. USA teď vyhodnocují, zda vstup na tato území znamená invazi nebo "mírovou misi". Pro forma se přijaly nějaké sankce, ale jak účinné, toť otázka. My samozřejmě můžeme věc hodnotit, vydávat silná prohlášení nebo si zvát velvyslance, ale ta zásadní rozhodnutí padnou v Bruselu a Washingtonu. Takže uvidíme. Svou roli nepochybně sehrává i to, za jakých podmínek vznikalo samostatné Kosovo.
To bylo napsáno dva dny před tím, kdy ještě nikdo netušil, že ruský atak bude mnohem masivnější, než se obecně předpokládalo, a nebude se týkat jenom podpory separatistických enkláv. Co ale zůstává, to je odezva, jakou ruské tažení na Ukrajině vyvolává na větší části zeměkoule. Hlavní zbraní proti Ruské agresi jsou hospodářské a finanční sankce. Jsou vyjmenovány a připraveny k použití. Zatím, jsou ale použity jen v omezené míře. Proč? Asi proto, že akciové trhy na rozsah připravovaných sankcí reagovaly poklesem, a to výrazným, a to nejenom ruských akcií. Hned poté, kdy se státy, jako Německo a Itálie, odmítly na těchto sankcích podílet, takže nemohly být uplatněny, vrátila se většina akcií blízko k původní hodnotě. A to i ty ruské. To je jeden důvod zatímního váhání. Dalším důvodem může být i to, že např. zamezení přístupu k mezinárodnímu platebnímu styku SWIFT, může být "obejito" přes čínskou vstřícnost vůči Rusku. O turbulenci cen a dostupnosti surovin jako je ropa a zemní plyn už bylo řečeno mnohé, včetně dopadů na zvyšování inflace a tudíž na globálním snižování životní úrovně běžných obyvatel. To vše je pozadí ruského tažení proti Ukrajině.
Ve hře proti ruské agresi jsou nejenom sankce, ale také vojenská podpora. Na té se odmítlo podílet Německo. Vyvolávat reminiscence na dvacátý druhý červen roku 1941, by postupu vůči ruské agresi na Ukrajině nikterak neprospělo.
Na počátku konfliktu Rusko-Ukrajina byla k eliminaci napětí mezi Ruskem a euroatlantickým společenstvím zvolena metoda win-win. Zejména ze strany EU byla brána vážně, protože její podmínky mohly vyhovovat všem zúčastněným.. To, že Rusko nakonec zvolilo cestu win-lose, která vyhovuje jenom jim, je nejenom překvapující krok, ale i krok ohrožující evropskou bezpečnost jako takovou.
Jedna strana konfliktu teď útočí a druhá strana zase jedná, jak vůči útočníkovi účinně zasáhnout. Co bude výsledkem obého, je zatím nejasné.
Ministr zahraničních věcí České republiky Jan Lipavský na přístup některých představitelů EU reagoval tím, že Česká republika bude přijímat vůči Rusku vlastní razantní opatření. Snad to bude podnět k následování.
