Opozice v koalici

Letošní krajské volby ukázaly, jak si stojí jenotliví členové vládní koalice. Je to tak trochu dva proti jednomu a všichni proti všem. Pro příští parlamentní volby nic moc. Dopadnou hradní návštěvy lépe než v roce 2013?

                S přípravou rozpočtu na příští rok se začíná ve vládní koalici projevovat rozdílnost názorů na jeho podobu. Ministr financí prohlašuje, že by si letos dovedl představit rozpočet vyrovnaný, ale dodává k tomu, že jeho koaličním partnerům jde jen o „rozhazování“ peněz, které jsou díky rostoucí ekonomice k dispozici. Řekl to sice jinými slovy, ale to na věci nic nemění. Pravdivost těchto slov se ukázala i před letošními volbami. Socialisté si za státní peníze, rozdávané na všechny strany, kupovali hlasy voličů. Lidé ale nejsou hloupí a tak jim to ve volbách moc nepomohlo.

                Možná stojí za to si připomenout, kdy a jak se socialisté dostali k moci ve státě. Byli v opozici v době ekonomické krize, tedy v době, kdy se vláda snažila eliminovat její dopady na českou ekonomiku.  V krizi samozřejmě rostly naděje opozice na výhru ve volbách. Ale hospodaření státu nevedlo k fatálnímu propadu a začal se na něm pomalu projevovat hospodářský růst ve státech, na něž je naše ekonomika zásadním způsobem navázána. Mohlo se tedy stát, že opozice by nemusela na následcích krize nijak výrazně ve volbách profitovat. Nagygate bylo darem z nebes. Osobní pochybení předsedy vládní strany dostalo obrovský politický rozměr, jehož výsledkem byl pád vlády a v podstatě celé jedné politické strany, která mohla socialistům znesnadnit cestu k moci.

Cesta k vítězství ve volbách v roce 2013 se zdála být socialistům otevřená. Jako Deus ex machina se ale na scéně objevil subjekt zvaný Hnutí ANO.  Toto hnutí ve volbách získalo skoro stejně hlasů a tedy i mandátů jako vítězní socialisté.  Vznikla povolební koalice, kde snaha o řízení státu jako firmy, tedy v podstatě hospodaření v limitu má dáti - dal, narážela na představy lidí, kteří v životě nepostavili ani psí boudu (řečeno slovy A. Babiše). Nikterak výrazný předseda vlády, který nikdy nebyl součástí reálných ekonomických procesů, je stále více konfrontován s výraznou osobností vicepremiéra, který dobře ví, jak reálná ekonomika vypadá. Že vládnutí v této konstelaci není bez problémů je vidět dnes a denně a není divu, že se někdy uvádí, že letošní volby vyhrála opozice v koalici. To potvrzuje i fakt, že socialisté skládají koalice v krajích tak, aby vítěznou stranu z jejich vedení eliminovali. Tyto podrazy na koaličního partnera mohou ovlivnit příští volby do poslanecké sněmovny. Budou už za rok a to je krátká doba na to, aby se na tento „podvod na voličích“ zapomnělo.

Socialistický předseda nebude mít teď lehké spaní. Jeho strana výrazně prohrála volby stejně jako její přirozený spojenec na levici. Na hrad zase přichází jeho straničtí kolegové, kteří se tam objevili po volbách v roce 2013. Dokonce jeden z těch, který to minulé setkání prozradil, chce vrátit čas zpátky. Strana bude hledat silnějšího vůdce. Takového, který bude rovnocenným partnerem nejenom letošnímu vítězi, ale brzy možná i v pravicově levicovém soupeření.