Kovový odpad nebo byznys.

Proč jenom zastupitelé Bohumína pochopili, že zamezit krádežím kovů lze okamžitě a úplně jenom tím, že se zakáže výkup kovového odpadu za peníze? Že by byznys zvítězil nad zdravým rozumem?  

Vláda ČR jedná "po154"  o problému, který v Česku vůbec není triviální. Jde o eliminování trestné činnosti v souvislosti se sběrem kovového odpadu. V zemi, kde stát svými mechanismy není schopen ochránit soukromý a veřejný majetek před těmi, kdo se pácháním trestné činnosti obohacují nezákonným způsobem, je nutno přijmout účinná, byť třeba jen dočasná opatření. Tím může být například zařazení kovového odpadu mezi odpad komunální, včetně nakládání s ním v místech vzniku a jeho následné likvidace.

Likvidace komunálního odpadu probíhá v ČR tak, že občané resp. právnické osoby mají k dispozici sběrná místa (sběrné nádoby, sběrné dvory) kam odkládají odpad z domácností či provozoven a za to platí příslušnému obecnímu úřadu předem stanovené poplatky. Bude-li za takový odpad považován i odpad kovový, přestane být předmětem trestné činnosti.
V domácnostech nebo provozovnách veřejných služeb vzniká takového odpadu minimum (nějaká ta roura od kamen, staré hrnce, 2x za život lednička), takže odložení takového odpadu v rámci poplatku za sběr domovního odpadu na dostupná místa v obci, nebude pro naprostou většinu občanů žádný problém.
Pokud v obci existuje objekt nebo nepotřebné zařízení obsahující větší množství kovů, tak je likvidace zajišťována jako stavební nebo montážní činnost a vytříděný kovový odpad může být uložen ve sběrném dvoře nebo předán k přímému zpracování.
Každá obec, která je provozovatelem sběrného dvora, má zpracován systém dalšího nakládání s tímto odpadem. Má tedy i smluvně zajištěný odvoz shromážděného odpadu, dle druhu, k dalšímu využití nebo k likvidaci. Případný zisk z obchodování s odpadovými surovinami může vrátit občanům např. v podobě nižších poplatků za sběr odpadu, což může občanům eliminovat případnou ztrátu z individuálního prodeje legálně získaného kovového odpadu.
Pokud existují právnické osoby, které v rámci své činnosti produkují kovový odpad, budou mít povinnost zajistit si likvidaci takového odpadu v rámci dané činnosti. Buď předáním odpadu za paušální poplatek do sběrného dvora, nebo v dohodě s konečnými zpracovateli kovů.

Je s podivem, že úplné zamezení krádeží kovů zákazem prodeje kovového odpadu, vidí jako jedinou možnou cestu jenom zastupitelé Bohumína.

 Nechce se věřit, že by obchodování s kovovým obchodem byl tak velký byznys, že není zájem na nějakém velkém omezování těch, kdo na něm skutečně vydělávají.
František Mikeš