Vynucený altruismus.

Wikipedie  - Altruismus (z lat. alter, druhý, 3. pád altrui, druhému) je moderní označení pro postoje a jednání, která sledují prospěch druhého člověka (altruistické jednání, dobročinnost, nesobeckost, nezištnost). Protikladem altruismu je egoismus.

   Co nutí člověka, aby se choval altruisticky?  Jde o ryze lidskou vlastnost?  I v přírodě, v říši zvířat můžeme najít mnoho příkladů, kdy se  dospělí zvířecí jedinci ujímají osiřelých mláďat, která by bez nich nepřežila, nebo se dělí o svůj úlovek s poraněným členem smečky atd. Lze z těchto příkladů usuzovat na absolutní, tzv. nezištný zvířecí altruismus?

    Nejdokonalejší altruismus, kdy je jedinec zcela oddán svému společenství vidíme v říši hmyzu u tzv. hmyzích společenství jako jsou například mravenci či včely.  Život a individuální zájem každého jedince je u tohoto hmyzu  nerozlučně spojen se zájmem celého společenství.   Z evolučního hlediska je každý živý tvor předurčen mít schopnost přežívat v určitém prostředí a rozmnožovat se, což zaručuje danému druhu  nesmrtelnost.  Protože mravenčí dělnice jsou neplodné,  prostředkem, jak se dočkat genetické věčnosti, je  zastupitelské rozmnožování prostřednictvím plodné královny. Tedy úkolem každé mravenčí dělnice je v maximální možné míře zabezpečit dostatek potravy a příznivé podmínky pro svou královnu a její potomstvo.  Této činnosti podřídí celý svůj život a bez ohledu na něj. Tento způsob chování bychom mohli považovat za vzor čistého altruismu.  Ve skutečnosti však jde o evolučně strategický způsob přežití založený na geneticky podmíněné spolupráci a dělbě práce.  Navíc,  protože všechny mravenčí dělnice pochází od jedné královny jsou si navzájem sestrami a proto je tento způsob posilován i příbuzenskými vazbami. Bylo zjištěno, že genetická příbuznost je dobrým důvodem ke spolupráci.

      Jenže lidé také spolupracují a i na jiné, než rodinné úrovni.  Zatímco mnoho jiných sociálně žijících savců - vlků, opic, lidoopů - omezuje právo na plození na vybrané samce a někdy i samice, u lidí se očekává, že se budou rozmnožovat všichni a všude.  Někteří filozofové tvrdí, že člověk není obdařen tzv. nezištným  altruismem, protože i když jedná altruisticky, sleduje tím vždy svůj zájem.   

      Před  70 lety  Ludwig von Mises na základě apriorní logiky  prokázal, že všichni lidé jednají stejně.   To shrnul ve svém vrcholném díle které nazval Lidské jednání– „Human Action“.     Stručně by se dalo říct, že  každý jedinec jedná tak, že svým jednáním zvyšuje svůj užitek.   V tom je celá racionalita lidského jednání, které je účelné a zároveň racionální.   Z tohoto pohledu je jasné, že tzv. čistý nezištný altruismu neexistuje.   Každý jednotlivec, který se chová altruisticky má vždy svůj motiv a sleduje vždy svůj zájem. 

  V prostředí, kdy lidský život je určovaný vůlí svého majitele se spontáně utvoří řád mezi individuálními a veřejnými zájmy a to tak, že tyto zájmy se dostanou do souladu.  V takto uspořádané společnosti pak nezáleží na  motivu altruistického chování, protož není důležitý.  Důležité je to, že se lidé k sobě začnou chovat slušně.

      Dnešní systém není založený na  spontánním řádu, nýbrž je uspořádán  v demokratickém státě.   Tento systém koná dobro tím, že nutí násilím všechny lidi k altruismu. Lidé  si ve volbách vybírají své zástupce, kteří získávají legitimitu moci, která je spjatá s vytvářením práva pomocí hlasování, tedy legislativou.

    V běžném životě se neustále vyrovnáváme s konfliktem  mezi sobeckými jedinci a veřejným prospěchem.  Jde o tak všudypřítomný problém, že jsme si na něj vytvořili celou teorii.  Takzvaná teorie veřejné volby, kterou v 60.letech formulovali James Buchanan a Gordon Tullock, tvrdí, že ani politici a státní úředníci nejsou výjimkou.  Jakkoliv se od nich očekává, což slibují ve svých předvolebních slibech a díky tomu získávají hlasy, že budou sloužit veřejnosti a nebudou se starat o vlastní kariéru a prospěch, nevyhnutelně se vždy snaží prosadit to, co je nejlepší pro ně a jejich úřad a nikoli pro jejich klienty a daňové poplatníky.    Kořistí z vynuceného altruismu: nutí občany ke kooperaci a pak je podvádějí.  

   Z toho vyplývá, že naše vnímání altruismu jako dobra je nakonec zneužito a obráceno proti nám a ve jménu altruismu se pak iniciuje násilí vůči nenásilným jednotlivcům.  Dlouhodobé působení tohoto procesu má pak za příčinu,  že se v lidech vzmáhá odpor k altruismu a roste jejich nenávist k obdarovávaným.

  Pokud něco, čeho chceme dosáhnout, založíme na násilí proti nenásilným jednotlivcům, dostaneme nakonec opak toho,  co jsme původně zamýšleli.