Společnost Lidl odstranila z ilustračních fotografií kostelů řeckého pobřeží použitých na reklamních materiálech kříže. Tento počin, nad kterým se můžeme pousmát či jej odsoudit, je významnou výpovědí o naší společnosti.
Rozhodnutí obchodního řetězce Lidl vymazat z ilustračních fotografií sakrálních staveb na pobřeží řeckého ostrova Santorini kříže, použitých v reklamní kampani v rámci Řeckého týdne, vyvolalo veřejnou diskusi a řadu odsuzujících reakcí. Následně se německé vedení Lidlu omluvilo, že nechtěli nikoho urazit. Celá záležitost s retušováním přímořské krajiny je ale především tvrdou výpovědí o současném stavu společnosti.
Obchodník nabízí, oč je zájem
Bylo by naivní se domnívat, že by byl nápad vymazat kříže dílem náhody, třeba jen momentálního nápadu grafika. Obchodní řetězce pracují s reklamou a marketingem cíleně a kvalifikovaně. Jejich hlavním záměrem je vydělat, prodat. Zboží musí být zabaleno a prezentováno tak, aby přilákalo co nejvíce zákazníků. To současně znamená, aby na obalech nebylo nic, co by mohlo někoho odradit. A pokud společnost účinek grafických materiálů testovala na určitém vzorku populace, zřejmě měla k takovému rozhodnutí i odborný podklad. Obchodníci ale zřejmě netestovali variantu pobřeží s kříži a bez nich a to, na co zákazníci více zaberou. Zřejmě si jen nikdo z dotázaných onoho „ničeho“ na kupolích chrámů nevšiml.
Kříže nahradilo „nic“
Fotografie po vyčištění od křesťanských symbolů kříže nahradilo „nic“. Ono totiž i „nic“ na kupolích chrámů je něčím! Nic umístěné tam, kde bychom očekávali náboženský symbol, je symbolem. V dějinách naší země máme s bořením a nahrazováním křesťanských symbolů zkušenosti. Po skončení první světové války, při vzniku první Československé republiky, byl v Praze stržen Mariánský sloup, který stával na Staroměstském náměstí (3. listopadu 1918). Rozvášněný dav neměl ani ponětí o kulturní hodnotě barokní práce Jana Jiřího Bendla či o tom, že byl sloup postaven jako poděkování na odražení švédských útoků na Prahu a konec třicetileté války. Sloup si identifikoval s mocnářstvím. O třicet let později doprovázelo proces modernizace naší vesnice, kolektivizace a rozorávání mezí při scelování pozemků boření drobných sakrálních staveb, kterými byla do té doby poseta naše krajina ve větší míře, než je tomu dnes. Ne z explicitně sdělených oficiálních důvodů, o kříž prostě a jednoduše tu a tam „zavadil“ traktor. Socialistická ke křesťanskému náboženství nepřátelská státní ideologie, která se symboly pracovala, byla nakonec zřetelná z hlavního symbolu naší země, ze státního znaku Československé socialistické republiky – dvouramenný kříž ve znaku Slovenska byl nahrazen neheraldickými štíty hor. Servilnost komunistů k SSSR a ideologickou orientaci naší země značila sovětská hvězda, která na hlavě českého lva nahradila Svatováclavskou korunu. Svatováclavská koruna je přitom přímo zosobněním staletého dědictví křesťanské kultury a naší národní identity. Katel IV. ji nechal vyrobit jako relikviář trnu z Kristovy koruny, ten je ve vrcholovém křížku. Hlavně proto vadila, ne ani tak pro to, že byla spojena s monarchií. Monarchii nakonec symbolizoval i Pražský hrad, a ten prezidentům Československé socialistické republiky sloužil a jako sídlo hlavy státu a tak nakonec slouží i dnes. Idea České republiky se nakonec k Hradu, jehož součástí je katedrála, hlásí; stejně tak ke korunovačním klenotům.
Pro vykořenění vymazat křížky nestačí
Veškeré korektury, které mají negativně zacíleno na kříž jako symbol a sekularizaci veřejného prostoru, vymazání náboženského symbolu z veřejného dění, ovšem působí velmi komicky. Představa, že stačí jen něco vyretušovat a spojení s křesťanskými kořeny díla se zpřetrhá, je tragicky směšná. Ráz křesťanské kultury je totiž do dnešní společnosti či krajiny tak vetknut, že jej nejde jednoduše zapřít a vysterilizovat. Jak působivá je architektura sakrálních křesťanských staveb, a to i bez křížků na vrcholu. Křesťanství je důležitou podstatou evropské civilizace, která je křesťanská. Stačí připomenout rozvoj a úspěchy vědy a techniky, zdravotnickou péči či sociální oblast, postavení žen ve společnosti či základní lidská práva a svobody; umění, kulturu hmotnou či nehmotnou.
Stále ještě počítáme letopočet od narození Syna Božího.
