Za 24 let svého života jsem v dopravních prostředcích nechala
squashovou raketu (zánovní), tašku s tělocvikem (dvakrát), tři deštníky ( ten
s rukojetí s kachnou nepočítám, ten jsem nechala odjet schválně ) a
jednou dokonce pět kilo brambor a sebe, kdy mě spící vynesla na konečné
ostraha.
Za 6 let, po které vlastním kartu do bankomatu, jsem zapomněla 5x pin dočasně a jednou definitivně, dvakrát jsem se podezřele podepsala (z toho jednou byla přivolaná ostraha prodejny) a jednou jsem prý nakoupila elektroniku za dvacet tisíc (dvě hodiny potom, co mi kartu ukradli).
Za 18 let, které bydlím v Praze, jsem si třikrát zabouchla dveře od bytu, z toho jednou ve spodním prádle, když jsem před byt pokládala tašku s odpadky. Už jste někdy stáli nazí před bytem s odpadky v ruce?
Za 7 let, po které stojí obchodní centrum Nový Smíchov, jsem třikrát z dosud nevysvětlených důvodů pípala při odchodu z obchodu s oděvy a jednou, z vysvětlitelných důvodů, při odchodu z obchodu s bižuterií, kdy jsem měla na hlavě posazenou obrovskou lesklou čelenku s trčící visačkou a kódem.
Když mi bylo sedm a propracovala jsem se v pěvecké soutěži do krajského kola s hitem ,,Běží zajíc po lese, celý strachy třese se“, dostala jsem při finále škytavku a to hned v první sloce.
Když mi bylo devět, soutěžila jsem v soutěži dětského pořadu Magion. Věděla jsem totiž, jak se jmenuje parťák Křemílka. Věděly to ještě další tři děti. Z osudí se losovali tři. Hádejte, kdo v osudí zůstal a nedostal jako jediný vůbec žádnou stavebnici?
A včera? Včera jsem … ale to nad ani nechtějte vědět :)
Tak řekněte, nejsem já smolař?
PS: Tímto bych chtěla poděkovat sousedce za zapůjčení jednoho páru domácí obuvi a modráků s gumou, ostraze metra za něžné vynesení z vagónu na Zličíně a porotě v pěvecké soutěži za to, že zachovala kamennou tvář.
Zároveň prosím nálezce squashové rakety značky Dunlop (žlutá) a dvou tělocviků (obé v igelitových taškách Delvita) o laskavé navrácení, odměnou Vám budiž dobré svědomí.
