O víkendu jsem byla na návštěvě u svého tatíka. Je to svalnatý rocker a vojenský lékař, který je schopný se zadaptovat v jakýchkoliv podmínkách, přežil několik let v polní nemocnici ve válce, a potom si koupí takovou zženštilou blbost, jako je solná lampa. Kus solného šutru s dírou na svíčku.
Jeho staromládenecká domácnost má pro mě, jako vrcholového bordeláře, sice jistý půvab, ale naprosto postrádá logiku. Nikdy nevíte, odkud vyleze želva a kde potkáte zápalky. Právě to druhé bylo zapotřebí k rozsvícení zmíněné lampy. Tatík má plynový sporák, moje úvaha tedy vypadala následovně:
„Plynový sporák se aktivuje tak, že pustíš plyn a škrtneš sirkou. Sirky by tedy měly být poblíž plynového sporáku“ Prohledala jsem skříňku nad sporákem, kompletní kuchyňskou desku, prošacovala jsem i všechny slánky a pepřenky, hrnečky s pokličkou, šuplíky na příbory, no zkrátka absolutně celou kuchyň a po sirkách ani veta. Nesčetněkrát prošel mýma rukama i elektrický zapalovač plynového sporáku, ale co s ním, tím svíčku nezapálím. Je mi do pláče! Vztekám se. Jak mám asi zapálit svíčku, když v celým tomhle zabordeleným bytě není jediná zápalka. Znovu prohledávám šuplíky. Za chvíli udýchaně usedám ke sporáku a rvu si vlasy! Z obýváku se ozývá: „Hele, kde seš s tou svíčkou!?“
Blbec, říkám si, jak mám asi přinést zapálenou svíčku, když nemá v celým bytě sirky!!!
„Nemohu zapálit svíčku, drahý otče, neboť v celým tomhle debilním bytě není jediná zápalka!“ odpovídám hodně naštvaně a škrtám elektrickým zapalovačem u knotu svíčky. Létají z něho elektrické jiskry, ale knot pořád nic! Z obýváku se ozve vzdych a kroky. Otec vejde do kuchyně a chroupajíc jablko mi vezme elektrický podpalovač z ruky, pustí plyn na plotně, podpalovačem vyškrtne jiskru (plotna vzplane), uhryzne si jablka, přiloží svíčku k hořící plotýnce, vypne plyn a s planoucí svící odkráčí do obýváku. Tohle snad nepotřebuje další komentář :o)
