Holka krev a mlíko – to už nikdy nechci slyšet!

Z některých českých pořekadel a sousloví je mi vysloveně zle. Třeba „holka krev a mlíko“. Vám z toho není špatně? Přehlédnu-li fakt, že to nezní příliš makrobioticky, já si ty dvě tekutiny vždycky představím smíchané ve velikém kýblu. Něco jako zabijačka. Bohužel jsem ryze slovanský typ. Skládám se z celé spousty břich a zadků, takže „holka krev a mlíko“ je můj titul za jménem.

Časem se možná propracuji ke Štýrskému valachovi, ale zatím mi nezbývá než se tiše ošívat, kdykoliv ta „věc“ zazní.

Potom se nedivte, že mě okouzlil arabský obchodník v Tunisku, když na mě začal papouškovským dialektem pokřikovat: „cholka jako vdolka! Jéminkote!“ Nevím, kde to odposlouchal, ale bylo to rozhodně roztomilý – takový vegetariánský!

No, ono to bude možná tím, že ty Araby na zabijačku moc neužije :)  

 

A proč se říká o mrazu, že běhá / chodí po zádech? Jako dítě jsem to věděla! Mám totiž strýce, který se jmenuje Míra Mráz. Už ve třiceti vypadal na šedesát, což je také jeho léty osvědčená denní spotřeba cigaret! Míra Mráz je již od narození v hluboké depresi.

V duši chovám jednu děsivou vzpomínku z ranného dětství. Bylo mi tehdy asi pět a plížila jsem se k pootevřeným dveřím do obývacího pokoje, ve kterém seděl můj otec s Mírou Mrázem. V pokoji bylo zatemněno, ostré rysy strýce Mráze vystupovaly z hustého dýmu a na zdi tančil obrovský stín jeho vychrtlé ruky s cigaretou. Sípavě zachrchlal, pokýval hlavou a podíval se na mého růžového sportovního otce řka: „Jedno Ti řeknu vole...chrrrrchrrrr...nějlepší ze všeho je chcípnout!“

Zanedlouho potom jsem se doslechla, že si založil kamenickou firmu na výrobu hřbitovních soch a nad vchodem mu visí mezi dvěma hrozivými anděly nápis: Věčného klidu pevná hráz, žulový anděl firmy Mráz. Není divu, že jsem se Míry Mráze vždycky bála.

 Jednou táta vyprávěl nějaký strašidelný příběh, načež jen tak bez okolků dodal, že mu běhal Mráz po zádech! Dvě noci jsem nespala strachem, že mi bude po zádech chodit můj hrůzostrašný strýc!

 

A pokakané štěstíčko? Už Vám někdy cestou na pracovní pohovor přistál na rameni předraženého saka ohromný ptačí výkal? Za to, co si vyslechl ten opeřenec, by mě ornitologický svaz upálil jako čarodějnici! Takže jakýpak sakra štěstíčko?

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Renata Fíková | neděle 25.1.2009 18:49 | karma článku: 38,04 | přečteno: 9489x
  • Další články autora

Renata Fíková

Ta, co má tři

29.7.2020 v 14:37 | Karma: 39,76

Renata Fíková

Jiný stav, jiný mrav

10.6.2020 v 15:00 | Karma: 37,21

Renata Fíková

Zadej heslo

10.6.2020 v 10:30 | Karma: 37,84

Renata Fíková

Přešlapy

9.6.2020 v 13:45 | Karma: 34,82

Renata Fíková

Výchova dětí v Čechách

9.6.2020 v 12:32 | Karma: 44,79