Leze na mě chřipka a tak jsme včera s panem Paralenem zalehli do peřin. U České miss 2009 jsem se tedy pořádně zapotila a pan Paralen šuměl v čaji ještě vztekleji než obvykle.
Svědomitým divákem missích soutěží jsem byla přibližně do čtrnácti. Asi v té době se ze slibného poupátka s opálenýma gazelíma nožkama začal klubat brýlatý poďobaný intelektuál s oplácanými stehýnky barvy sýra. Když jsem v pubertě objektivně uznala, že moje naděje na korunku krásy jsou definitivně v loji, přestala mě soutěž krásy bavit. Občas se ale před mými zraky mihnula v novinách či televizi ovčí hlava Zapletala, nějaká ta korunovaná slečna, nebo část finálového večera.
A tak jsem například viděla slečnu převlečenou za Sněhurku, kolem které minutu běhalo sedm dětí s čepicemi. Dodnes nechápu, co konkrétně měla tato volná disciplína za poselství. Spatřila jsem v průběhu let i několik dívek oblečených v latexu a střílejících z umělých samopalů na hudbu z Mission Impossible. Ty samé jsou schopné o pět minut později do mikrofonu cudně šeptnout: „světový mír“. Občas se ale v missím stádu vyloupne ovečka krásná, šikovná a oduševnělá. A tahle kombinace prostě hřeje u srdce!
Volné disciplíny a rozhovory s dívkami jsou prakticky jediným způsobem, jak nahlédnout pod krásnou slupku a kdesi za perfektním obočím a thymolinovým úsměvem najít člověka.
Proto mě potěšilo, když se Michaela Maláčová nechala před pár lety slyšet, že zahajuje éru soutěže krásy, ve které nebudou ženy konečně vnímány jako krásné věšáky na šaty. V této nové České miss měl být dán dívkám prostor k tomu, aby se vyjádřily a zaujaly nejen svou krásou, ale i vtipem a inteligencí. Hledá se skutečná ženská osobnost! Zaradovala jsem se, koupila jsem permanentku do posilovny a rozečetla Prousta. Včera mě přešlo nadšení. Bratři Rašilovi, kteří poněkud utahaně provázeli večerem, ukázali ze své ženské osobnosti rozhodně víc než finalistky. Diváka čekala řada rozličných a napínavých disciplín.
Promenáda v šatech,
promenáda v extravagantních šatech,
promenáda v plavkách,
promenáda v šatech, které si dívky měly koupit samy
Snad jedinou možností nahlédnout pod povrch napudrovaných tvářiček byl rozhovor se slečnami během jedné z promenád. Na otázky: válka nebo mír? kočka nebo pes? Obama nebo Putin? měly mírumilovné demokratické kočky odpovídat jednoslovně a pokud možno svižně. Volná disciplína se pro jistotu nekonala vůbec.
A tak bych tam stejně nezahrála na klavír třeba Chopina, ani neřekla světu, co si myslím o Putinovi. V touze po hledání opravdové a ryzí ženské osobnosti se poněkud zapomnělo, kde ji hledat.
Pokud se tedy tváříme, že volíme osobnost, měli bychom ty ženy nechat mluvit. V opačném případě jde jen o další přehlídku prdelek. Rozladěně mlátím do svého rozladěného piána a přemýšlím, jestli bych neměla raději posilovat hýžďové svaly. Po včerejšku mám podezření, že tam sídlí moje ženská osobnost!
PS: Pokud jde krása ruku v ruce s osobností, je to malý zázrak. Bohužel ale žijeme ve světě, kde je křivý nos nebo velký zadek větší průšvih než třeba hloupost a absence smyslu pro humor.
Marcel Proust kdysi řekl: "Krásné ženy ponechejme mužům bez fantazie". Tak doufám, že muži s fantazií nevymřeli po meči a ženy s osobností po přeslici!
