Patřím k lidem, kteří by na pustém ostrově nezemřeli hlady, ale nedostatkem kofeinu! Bez pořádného startováka se vleču jako ojetá škodovka. Ve většině kaváren v okolí domova, práce a školy mi personál tyká, a v jedné mám dokonce potřebu se omlouvat za občasné absence.
Výhodou mojí nekonečné závislosti na kofeinu je ale především to, že vím přesně, kde, kdo a jak dělá „dobrý kafe“. Nevyzrají na mě ani automaty! Tedy až na jeden.
Stojí na chodbě právnické fakulty a tváří se nenápadně, ale je to zmetek! Ten zmetek dělá zcela unikátní kávu za 8 Kč netto. Bohužel krade, a to programově! Za těch několik let, co se známe mně ukradl už tolik drobných, že při naprostém optimismu odhaduji průměrnou cenu jedné umatlané kelímkové kávy na 25 Kč brutto.
Automat si totiž kávu svévolně daní. Vhodíte deset, ukáže Vám pět, vhodíte dvacet, ukradne Vám dvanáct. Léta se na něj pokouším vyzrát. Nikdy mu nezapomenu, jak mě nechal před státnicí z ústavního práva zcela na suchu. Ruply mi tenkrát nervy a plačící a kopající mě museli odtáhnout dva lidi.
Dnes se tenhle zlořečený automat proměnil ve výherní! Vhodila jsem deset, bleskurychle mi vydal napěněnou kávu a vysypal ze sebe 20 Kč čistá ruka. Vhodím oněch dvacet, abych obšťastnila kafem i vynervovanou kamarádku a ejhle, káva už je hotová a v dírce zachrastí dvě dvacky.
A teď sedím ve studovně, před sebou mám 4 kávy a s každou z nich do mě vplouvá velikánské zadostiučinění!
Ten automat je vážně charakter!
