Splašení hraček

Bylo by lepší spíš mluvit o Babylonu nebo o další Vzpouře hraček. To by ovšem slova nesměla být jen klišé a elementární vzdělanost hloupý předpoklad. Orbis Pictus. Metrický systém. Zrazený socialismus.

Komenský měl na mysli jen vzdělání. Prostředkem byla přirovnání, obrázky a karabáč. A taky doba byla to, co napomohlo. Děti se osvobozovaly od tvrdé práce, místo na polích a u dobytka, učte se, nezlobte a buďte rozumné.

Marie Terezie byla výjimečná matka. Dnešním matkám, které nadšeně rodí děti doma, dal bych jako povinnou četbu její životopis. Odbyla si to nesčetně častěji než je dnešní průměr, a sama se přitom zasadila o to, aby se to dalo spočítat.

Gustáv Husák sice žádného potomka neporodil, zato se za jeho dítě považuje nespočet dnešních proletářů. Čistě technicky bych měl jeho dítětem být i já. Odpusť, biologický otče. Byl jsi jen ve správném čase ve správné vagíně.

Dnes hračkám, které se dávají dětem, nerozumí ani ti, kteří je vytvářejí. Počítače, které donutily shnilé politické systémy konce minulého tisíciletí odejít, pohánějí vzpouru proti systému, který je očividně nahradil. Smutné je, že jen do slepé uličky.

Kde se ztrácejí souvislosti, není z čeho se poučit. Když jsem byl dítě, počítač bylo cosi, co ještě dávalo smysl dospělým a bylo hračkou dětem. Dnes máme počítače i tam, kde je nechceme a nedávají smysl nikomu. Jsou ale laciné.

Dáváme dětem ty nejlacinější hračky. Když to bylo polínko nebo píšťalka, mělo to ještě smysl. Uměli jsme jim ukázat, jak je použít. Když jim ale dáváme tyhle věci, nevíme, kdy se nám to vrátí. A budeme se divit.