intoxikace wysiwyg politikou

Přiznám se, že přestože mě tomu uplynulý rok odnaučil, začal jsem poslední dobou zase trochu číst noviny. Možná proto, že se rýsovala témata, možná proto, že jsem vyčerpal svůj úzký okruh zájmů na streamovacích službách.

Tak či onak, malý háček tam byl a jistého zájmu o veřejné dění se nedokážu zříct, byť se stavím na okraj a raději už jen všechno pozoruji z bezpečné vzdálenosti. 

Výhoda věku je, že čím jsem starší, tím méně mé chuti vadí nahořklé pralinky, třeba když se jeden politik sejde s jiným politikem a potom něco zásadního prohlásí. Sleduji to už jenom jako virtuální realitu, která se děje v akváriu, protože to se do zítra určitě samo nevylije.

Na konci léta jsem se na STK potkal s pánem, který, sám téměř dvakrát starší než já, začal mě při společném čekání zasvěcovat do teorie chemtrails. Debata s tím pánem byla velice kultivovaná, protože jsem byl natolik v šoku, že jsem měl tu čest empiricky ověřit, že takoví lidé opravdu existují, že jsem vůbec nedokázal reagovat na to, co říkal. Fakt, že se svým světonázorem dožil takového úctyhodného věku, svědčí o tom, že společnost je nadmíru tolerantní, sociální a humánní, což on by nicméně jistě popřel.

Tváří v tvář bizarnostem, kterými je přítomnost saturována, říkám si, že lepší svět si ani nemůžeme přát. Sice nic nefunguje jak si to administrativa přeje a realita se ubírá samovolně směrem, který odporuje zásadním jejím prohlášením, zato máme jistotu, že nebudeme mít nouzi o překvapení a zábavu, pokud dokážeme brát divadlo světa jako něco, co můžeme zadarmo sledovat.

Vážnost a závažnost všech věcí, co se píšou v novinách, je lepší brát s nadhledem. A tady se vracím k titulku. Protože když už od začátku něco vypadá jako brute komedie, tak to nejspíš brute komedie bude.