Bavíme se s autisty

Protože to prožíváme denně, nepřipadá nám už tento způsob komunikace, který autisté běžně používají, nijak mimořádný. Spočívá v tom, že k vykonání toho co si přejí, použijí ruce druhého člověka. Dělají to, tedy alespoň ve Vítkovo podání, někdy docela legračním způsobem. Například tak, že malý autista k vám dojde, uchopí vás za palec a odtáhne ke špajzu, o kterém ví, že jsou v něm ukryty nějaké pamlsky, nasměruje vaši ruku tím směrem, a aby bylo sdělení úplné, doplní to několikerým hýknutím a poskočením. Mohl by si o to říct, ale to je nad jeho schopnosti, narozdíl od této bezeslovné ekvilibristiky.

23.9.2012 Vítek se brodí kopřivamiPetr Forejtek

Když nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že ten, v uvozovkách pustý svět autistů, vlastně vůbec pustý není. Naopak se zdá, že v jimi zvoleném žánru nachází se tuny čtiva. Omezenost, ve které jsou polapeni, a která zaviňuje, že se v našem světě nedovedou pohybovat nám známým způsobem, je nutí nad rámec obvyklosti využívat nástroje, o kterých už byli schopni zjistit, že fungují. Takové chování je potom u nich výrazně více exaltované, než jak vídáme u těch nejpoťouchlejších herců. Bohužel také nebohulibé projevy nabývají větších rozměrů, a potom vídáme autisty tlukoucí hlavou do zdi, ukusující si prsty či zarývající si nehty kamkoli do měkké tkáně.

Neměli bychom zapomínat, že ať už je jejich chování v tuto chvíli jakékoli, stále jsou to lidské bytosti. To znamená, že kromě lidského vzhledu, nesou i všechny další atributy lidství. To znamená, že mají, stejně jako běžní lidé, například nějaký charakter, že jsou, stejně jako běžní lidé, více či méně inteligibilní, že dokážou, stejně jako běžní lidé, cítit emoce a prožívat je. To, že nás odrazují svým chováním od toho, abychom se s nimi přátelili, neboť jsou prostě nesnesitelní, není dáno nenávistí k nám, ale je to způsobeno takovými parametry jejich bytosti, na který neměli žádný vliv.

Kdo by se přátelil s člověkem, který se chová hrozně, neví co chce, pomočuje se, je nevyzpytatelný, pohybuje se nekoordinovaným způsobem, civí na vás, slintá, vydává hnusné zvuky a říká se o něm, že je agresivní? Buď jen člověk mimořádně tolerantní, nebo takový, kterému to z profesionálních důvodů vadit nesmí, nebo někdo, kdo je na tom silně citově zaangažovaný; či snad jiný autista? A do které kategorie bych zařadil sebe? Když to pokrátím jako zlomek v matematice, vychází mi někdy výsledek, který mne zahání do kouta; tam potom utíkám, a okusuju si nehty.