Fotografie jako taková je těsně před smrtí

Dnešní doba přináší mnoho novinek. Jednou z nich je i to, že umělecký obor "fotografie" začal být naprosto zbytečný.

Před lety jsem zacal fotografovat. Tedy, fotil jsem jiz dlouho, ale pak jsem si jednou koupil svůj (rozuměj ne-firemni) první digitální ultra-zoom (rozuměj ne-cvakatko-na-dovolenou) a náhodou na něj vyfotil par pěkných fotek, které sklidily úspěch nejen u kamarádu, ale i v amatérských soutěžích pořádaných renomovanými uměleckými osobnostmi (rozuměj ne-v-časopise-fotolajf).

Začal jsem mit pocit, ze jsem fotograf. Dokonce jsem skoro myslel, ze mam talent! Nebylo těžké narazit na lidi v mém okolí, které fotografie také baví. Založil jsem si foto-blog a ve své omezenosti jsem mel pokaždé radost, když se mi jednou za měsíc podařila vyfotit fotka, která se návštěvníkům tohoto blogu líbila. Povazoval jsem se tedy za nadšeného fotografa - amatéra (rozuměj - nebyl jsem umělec s talentem, ale jen nadšeny cvakal).

Něco se ale začalo měnit. Nejdříve jsem si všímal, ze zrcadlovku (ke které jsem přešel) si lide kolem mne kupuji již na dovolenou ci foceni svých dětí. Najednou začali všichni fotit na mobil - najednou proste fotí všichni a všechno. Proč tahat na výlet batoh objektivu, když si pět lidi fotí vše také na mobil?

To by ještě nebylo to nejhorší. Ať si lide fotí, přece! Problém fotografie nastal jinde: a to v jeji "konzumaci". Přišel facebook a s fotkami se roztrhl pytel. Uz to nebylo ze "skoro každý fotí", ale nastalo "každý fotí" (rozuměj každý-se-foti kdo se nefotí není na facebooku a kdo není na facebooku je stejně divnej). Kazdy den dostava člověk k prohlíženi 30-100 fotografii svých přátel. Tu dovolena, tu grilovačka, tu fotograf fotící krajinu, tu byl cestovatel v Indii, tu někdo lezl po horách.. Rychle se koukneme, dáme co nejvícekrát "lajk" a spěcháme dal. Přece jen nás čekají ještě dvě fotogalerie z včerejší kalby spolužáku ze zakládky!

Rychlost konzumace fotografii se za poslední dobu šíleně zrychlila. Nemáme čas zkoumat, zda je fotka dobra, zda něco vypraví, zda je něčeho součástí. Dokonce už se to vztahuje i na fotky v časopisech. A vynořují se sociální sítě další, Instagram, Tumblr – vše nové a nové fotky, vše nové a nové tempo je zkonzumovat.

Samozřejmě je možné, že sociální sítě nevyužíváte a tento problém nemáte. Ale v tom případě patříte k vymírající části společnosti (rozuměj = pokud fotíte, tak i k té šťastnější).

PS: omluvte kvalitu textu, psal jsem jí částečně v autobuse na iPadu.