STK - stát přihlíží bohapustému výpalnému a poškozování našeho zdraví, vyplývá z dat ISTP

Patnáct let stará auta kouří méně, než ta nová s filtry částic. To vyplývá z tvrdých dat z ministerského serveru ISTP. Je to sice divné, někoho by to mělo trknout, ale netrkne. Proč tomu tak asi je, najdete v tomto článku.

1. Prvně je asi nutné osvětlit, co má STK společného s měřením emisí. Hodně. Takže jednou větou: "V letech 2000 až 2001 měla STK zakázáno zároveň provozovat STK a SME dohromady, tak si všichni "velkopodnikartelé" tu SME přihlásili na své příbuzné, kamarády nebo bílé koně.
2.  
3. Na analýzy dat z ISTP (před třemi roky zavedený Informační Systém Technických Prohlídek), získaných na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.) od Ministerstva dopravy upozornily v reportáži 28. 9. 2020 Události České televize a server Zdopravycz, nicméně v rámci stručnosti nepodala tato média až tolik kontextu, který by měla veřejnost znát. Studie totiž poukazuje na to, co se už dobrých 18 let úspěšně zametá pod koberec. Teď děsivou pravdu odhalila tvrdá data v takové míře, kterou neodhadovali ani ti největší skeptici. Zaspali úředníci Ministerstva dopravy, nebo se tu odehrává něco jiného?

Emisní zázraky?

Diesely:
Rozbor dílčích emisních výsledků jistého vzorku starších motorů z ISTP jasně říká, 
že tisíce až desetitisíce těch nejstarších dieselů s normou EURO2 vykazují lepší emisní hodnoty kouřivosti, než čtyři roky stará auta s emisní normou EURO5 vybavená dokonce filtry částic! Proč se tedy politici pídí pro ještě ekologičtějších autech?

Benzínové motory:
Tady je jedno, zda se jedná o nová nebo stará auta  ale v ISTP je spousta zázračných výsledků, které by "v Česku provozovaným spalovacím motorům záviděl i výrobce Tesly. Mnoho výsledků svědčí spíše o tom, že auta byla měřena asi na jiné planetě než je země, protože zpětně spočítaný kyslík ve vzduchu tady s takovou koncentrací kyslíku tu za celou historii zeměkoule nikdy nebyl! 

Jak je možné, že se měří tak nepřesně? A měří se vůbec správné hodnoty? Pak se ale zaměřily analýzy na něco jiného a všechno bylo úplně jinak...

Hamižný "lidský faktor"

Ten ovlivnil v některých případech u emisních stanic 55%, u jiných až 100% emisních zkoušek a to navzdory všem zpřísňujícím a bezpečnostním opatřením. Spousty výsledků a dat v ISTP vykazují prvky prolomení bezpečnostních prvků dat ze zkoušek, nebo jsou docílené buď v rozporu s metodikou nebo zmanipulované, některé z nich dokonce dokonce fyzikálně nevysvětlitelné! Že by mohlo jít o odchylku některých přístrojů nebo systémovou chybu výrobců přístrojů je vyloučeno.

Tvrdá data z ISTP nesou dle analýzy jednoho vzorku vznětového motoru znaky nedodržení metodiky měření, ucpané odběrové hadice nebo jiné manipulace napříč všemi emisními stanicemi v ČR z 55% akceleračních zkoušek!

Jak chceme z databází "vylovit" nějaké statistiky, když je 55 % dat nikoliv výstupem z emisních přístrojů, ale produktem chamtivosti těch, co se v byznysu s kontrolami nestydí použít jakoukoliv konkurenční výhodu?!

Jeden z protokolů benzínovým motorem poháněného 20 let starého vozu vykazuje v ISTP neuvěřitelných 247% kyslíku (to není překlep), zatímco z hlediska počtu provedených emisních měření za jeden den trhá rekordy doslova jeden "Superman"s počtem 70 emisních zkoušek za jeden den. To je řada aut dlouhá 350 metrů bez mezer mezi nimi. A to v týdnu zopakoval v měsíci květnu v podobném počtu hned několikrát.

Pod svícnem největší tma...

S jídlem roste chuť a jestliže pro majitele "velkokapacitních emisních stanic" u linkových STK znamená jen samotné měření emisí (bez jakéhokoliv jiného pracovního úkonu) měsíční výdělek přes jeden milion korun (jenom na emisích), ztratila část těchto provozovatelů všechny zábrany a přidala plyn natolik, že jim auta začala při emisní zkoušce překážet a po nafocení šup pryč na linku STK bez měření emisí.

Emisní protokol stačil v pár sekundách vygenerovat emulátor nebo počítačový program, který se u ISTP internetové brány přihlásil jako "regulérní emisní pracoviště" s řádně přistaveným vozidlem a poslal na server Ministerstva dopravy ke spokojenosti jeho nic netušících úředníků "vyhovující protokol".

Co s tím?

Systém technických kontrol je od zákona 56/2001 Sb. přes Vyhlášku 303/2020 až po současnou metodiku ME nefunkční a stát nad soukromými podnikateli v tomto byznysu  ztratil definitivně veškerou kontrolu stejně jako jedna z technických zkušeben, která se v byznysu s technickými kontrolami nadprůměrně a v mnohačetném střetu zájmů angažuje.

Vzorek neuvěřitelně malého počtu poctivých výsledků měření emisí pocházejících zejména od malokapacitních SME u autoservisů prozradil, že na tom s emisemi stará auta zas tak špatně nejsou! U skutečné (nezfalšované) emisní zkoušky nevyhovovaly ty nejkritičtější 15 až 20 let staré let modely v pouhých ca 10 %. Jejich emise se totiž vejdou do velkorysých hraničních hodnot, stanovených při tehdejší homologaci, které při troše údržby splní a nikdo jim ze zákona provoz na silnici (alespoň mimo vyznačené emisní zóny) zakazovat nemůže. Procento nevyhovujících odpovídá realitě a spousty jich bylo např. výměnou nebo repasí vstřikovačů zachráněno a vráceno na silnici na možná i dalších několik periodicky se opakujících zkoušek ME.

Kde je tedy problém těch "kouřících"?

Ta vozidla, co nám otravují vzduch, patří paradoxně mezi ta nejmodernější! Ano, je to tak. Jistě jste z médií slyšeli o vytloukání katalyzátorů a filtrů částic, kterých bylo letech 2016 až 2018 plné zprávy. Vozidla, která ho měla a nyní nemají (provrtaný, vymontovaný + upravený software), však překračují pro ně stanovenou mnohem přísnější normu až 1000 x!

Je zajímavé, že žádná z emisních stanic za celé tři roky nenapsala do poznámek emisního protokolu při měření emisí žádný ilegálně odstraněný filtr částic!

V praxi to vypadá tak, že individuální dovozce ojetin najde v zahraničí auto na prodej, které je právě díky nefunkčním emisním systémům odsouzeno "jen na export". Při překročení české státní hranice  na podvalníku u takového auta změní jeho prodejce strategii a přes známého u STK mu opatří "vyhovující protokol". Pak auto prodá za velmi pěknou cenu a za dva roky, až natěšený majitel přijede k další technické kontrole, mu z nutné investice do auta spadne brada. Škody takto napálených občanů odhaduji na desítky miliard, škoda na poškozením zdraví nás všech se vyčíslit nedá..

Jenže ti, co navštívili podobnou velkokapacitní výrobnu kladných protokolů převážně v areálu velkokapacitní linky STK nebo poblíž, kde je pracovišť pro měření emisí hned několik (viz výše) se bohužel šanci dozvědět, že jejich auto metá jedovaté zplodiny do okolí, ani při nejlepší vůli nemají. Systém založený před 20 lety jen na byznysu s červenými známkami na registrační značce jim to nedovolí.

Ryba smrdí od hlavy...

V České republice se od roku 2001 vyvíjí zákony a předpisy pod taktovkou úzkého výběru státem privilegovaných elit, co jim státní regulace ke všemu zajišťuje bezkonkurenčnost a exklusivitu právě samotnou "regulací".
V opojení ze stamilionových zisků STK baronů, kteří vlastní hned několik desítek STK i na bílé koně, zapomněla nejen tato elita, ale s podivem i státní úředníci na smysl technických kontrol. Tedy jaksi že mají ze silnic vyhánět technicky nezpůsobilé vraky. V rauši z potoků peněz neváhají jakkoliv ovlivnit měření emisí tak, že si jaksi pak vyberou pár obětních beránků z obyčejných soukromých vlastníků automobilů, co je vyhodí na nějakou prkotinu, protože ti se zpravidla bránit nijak nemohou, aby mohli být štědří ke spedicím, dopravním podnikům, autobazarům, individuálním dovozcům, co jim jako "službičku" poskytnou vyhovující protokol.

V čem všem je ještě "bordel"?

Stát pověřil technické zkušebny a slepě jim v odborné podpoře věřil. Chyba. Nechat totiž v rukou jedné soukromé dravé firmy se sídlem v Německu, která s budovami zprivatizovala i bývalé státní úředníky a s nimi vybudovala impérium, které schvaluje vozidla, schvaluje kontrolní přístroje, uzavírá neveřejné smlouvy s ostatními STK a SME, školí a certifikuje a přitom nakupuje vesele další a další konkurenční STK a které přitom nikdo z Ministerstva dopravy nekouká pod prsty, jak hlídá kontrolní mechanismy, aby ani ona sama, či její partneři nepochybili, je od státu dost riskantní a neprozíravé.

Ředitel odboru 150 MDČR s tím nyní přislíbil zatočit a na analýzy se se zájmem zaměřil. Zdá se však, že pro úřad je najednou "nepohodlný", jelikož již čelil i prvnímu dočasnému suspendování a tak uvidíme, zda, a jak dlouho se ve funkci udrží. Mocné síly shora by nechtěly změnu a současný stav jim očividně poskytoval jakési uspokojení. Kam vedou jejich nitky na odhalení asi teprve čeká...

Stát s problémem technických kontrol bude muset něco rychle dělat. Varovné signály za posledních 5 let zatím nevyslyšel a zatím prostřednictvím byznysu s kladnými protokoly zázračně nakloněných nejvyšších úředníků Ministerstva dopravy i politiků úspěšně svádí pozornost na jiná bezvýznamná témata.