Vážený pane prezidente. Děkujeme Vám za Váš velice moudrý a státnický projev, který nás všechny jistě velmi povzbudil a mnohým otevřel oči.
I my, plebs nejnižší, přejeme do našich nejvyšších pater příjemné svátky, rodinou pohodu a především to zdravíčko. Ani my si nenecháme kazit svátky žabomyšími spory o tom, jestli očkovat či ne, zda NATO je zbabělé či ne, či jak jsou drahé energie. To vše na nás jistě dolehne po skončení tohoto roku a není nejmenší důvod si těmito úvahami kazit svátky.
Zavzpomínali jsme na naše blízké, kteří již nejsou mezi námi, poděkovali jsme všem, kteří se o nás starají i v době, kdy my odpočíváme. A tím nemyslím jen zdravotníky, ale i policisty, hasiče, dopraváky, energetiky, obsluhy čerpacích stanic a dokonce i ty pověstné uklízečky, které musí v těchto provozech i v těchto dnech uklízet.
Máme soucit s těmi potřebnými a mnoho z nás to jistě vyjádřilo nejen nějakým hmotným darem před svátky, ale i přímo nějakou konkrétní věcí např. společně s Českým rozhlasem, nebo i jen pouhým slovem popřání pěkných svátků neznámému bezdomovci na chodníku.
V těchto dnech mnozí z nás zašli i do kostela, kam se po celý rok nepodívají. Tyto svátky mají totiž naštěstí stále ještě i duchovní rozměr. A pokud se kostelní sbor vyvede, je z toho při poslechu koled v jejich podání i hluboký kulturní zážitek. Stalo se konkrétně mně v jedné malé vísce v Jizerských horách.
Myslíme na své přátele i známé. Nejen nějakými dary. Tradiční setkání sousedů a přátel po štědrovečerní večeři si mnozí užívají a těší se na něj celý rok. Nepředpokládám, že by někoho napadlo, řešit tam témata současného světa.
A proto pane prezidente jistě dovolíte, že se Vaším, jistě výsostně státnickým projevem, budeme hlouběji zabývat až po Novém roce. On nám totiž neuteče a v těchto dnech určitě nikomu nescházel.
