Bohužel to i na nás přišlo. Ola chrchlala stále více a měla strach, jestli jí to nevisí na průduškách a nebudou potřeba antibiotika.
Nakonec se ukázalo, že ta antibiotika potřeba byla. Ale to až později. To rozhodnutí padlo v Nevadě ve městě Elko a byla neděle ráno. Říkal jsem si, že to zaplatím hotově, nechám si vystavit účet a ten mi doma pojišťovna proplatí. Ale pro jistotu jsem zavolal tu asistenční službu české pojišťovny, popsal problém a nechal si od nich poradit.
Trvalo jim to dvě hodiny, než mi poslali sms s adresou nemocnice, o které jsem již dávno věděl od místních. Ale byl jsem krytý.
V Emergency příjmu vyplňuji první protokol a na příjemné přijímající slečně je vidět, že jí je v podstatě jedno, co tam napíši a jakou kartičkou pojišťovny jí mávám před očima.
Čekáme.
Přichází jiná velmi usměvavá slečna a odvádí nás do vyšetřovny. Taková ta kóje, jak je oddělená závěsy, znáte to z filmů. Ola je vyzpovídána úplně o všem, jaké měla kdy nemoci, operace, kolik váží, měří, co pije atd. atd. Následně je jí zavedena kamerka do krku a výsledná fotografie se také přenáší na monitor počítače. Poté je jí změřen tlak, puls, teplota, tep a snad i rosný bod. Vše jde do počítače a příjemná sestřička odchází. Ještě před tím však položila otázku jaký preferujeme jazyk. Samozřejmě že češtinu, jí říkáme a ona si to do počítače ještě nechá pro jistotu spellovat hlásku po hlásce.
Čekáme.
Přichází opět ona sestřička, tentokrát již s doktorem a mobilem v ruce. Ten mobil je puštěn na hlasitý odposlech a na druhém konci je česká tlumočnice! A tak doktor klade ještě pár doplňujících otázek, mimo jiné i proč jsme zašli zrovna k nim a k tomu v neděli ráno. Nakonec si Olu poslechne stetoskopem přes tričko, prohlásí, že chce rentgen plic, jestli tam nic není a odchází. Celkem s námi strávil asi 4 minuty.
Čekáme.
Přichází již třetí usměvavá sestřička a odvádí si Olu na rentgen. Za pár minut je zpátky.
Čekáme.
Přichází sestřička číslo dvě a v ruce asi 7stránkový protokol o vyšetření a 3 recepty na léky, mimo jiné skutečně na antibiotika. Plíce jsou prý v pořádku. Léky si můžeme koupit v lékárně, ve městě jsou v neděli otevřeny minimálně tři. A odvádí nás zpět do Emergency příjmu k okénku.
Tam již nesedí usměvavá sestřička, ale komisní strohá úřednice. Navrhuji, ať zavolá mou pojišťovnu, že tam mluví anglicky a domluví se s nimi co a jak. Nezájem. Musím vyplnit formulář se všemi svými poštovními, telefonními i mailovými kontakty. Závěrečný účet mi prý přijde poštou. Ale když jí teď tady na místě zaplatím 100 dolarů, tak mi dá 60% slevu! Tomu se říká business. Kolik na tom musí mít zisk, když jen tak od boku vypálí takovouto slevu? No tak dobře, 100 dolarů zaplatím a jen tak pro jistotu se zeptám, kolik to celé bude asi dohromady stát. Neví. Musí počkat na účet z rentgenu, ale ta návštěva u nich je prý za 910,75 dolaru! Polykám na sucho. Takže prý až mi přijde účet, že jí mám zavolat (píše mi číslo) a pak mi prý dá tu slevu. Znovu se ptám na hrubý odhad. Po slevě by to prý mělo být celkem kolem 1100 dolaru.
Blahořečím si, že jsem do toho tu pojišťovnu zatáhl hned. Pro jistotu je hned informuji. Jsem požádán ať jim telefonem ofotím a pošlu všechny doklady.
Jedeme ke K-Martu koupit léky. Ola odchází, já zůstávám v autě a fotím dokumenty.
Čekám.
Přichází Ola. Léky stály 106 dolarů.
Další pokračování bude v Praze mezi námi, nemocnicí a pojišťovnou.
