Poslední čtyři dny byly v porovnání s Alpami už rovinaté (s rezervou a úsměvem), tak jsme zvýšili denní dávky. Začneme ve středu ráno cestou podél Innu směrem k německé hranici.
První díl.
Druhý díl.
Třetí díl.
Myslel jsem, že podobně jako na dálnici v autě u Kufsteinu, překročíme tady hranici též. Chyba lávky. Hranici tvoří řeka. A tak jedeme ještě asi 12 kilometrů po pravém břehu Innu, než konečně na hraniční kámen narazíme. Ale upřímně řečeno, přehlídl by se velmi snadno. A samozřejmě se u něj musíme vyfotit.
Naši výkonnost dokladuje stav trika jednoho z účastníků.
Dnešní etapu zakončíme v německém příjemném městečku Wasserburg (volně přeloženo Vodní hrad) stále na řece Inn. Zde je fotka našeho hotelu.
Ve čtvrtek se poprvé probouzíme do zatažené oblohy.
Bavorská krajina je pořád nahoru a dolu. Žádné roviny. Ale o to krásnější.
I městečka jsou upravená, barevná a příjemná.
Večer to zakončíme ve Straubingu na Dunaji.
A ještě jedno před spaním.
Je pátek a k hranici to máme pár desítek kilometrů (co to pro nás je? :-)). Hlavně se zase rozjasnilo a sluníčko nás doprovází.
V Bavorsku (a nejen v něm) zavedli po vzoru benzínových pump pumpy mléčné.
I nedaleko naší hranice jedete po bývalé železnici. Tady tedy nejsou ty rozhledy a tunely, ale stoupání je samozřejmě příjemné, jako celá okolní krajina.
A je zde hranice země České. V pohádce krále Miroslava. Nebo dnes krále Miloše? V každém případě musíme dát skupinové foto na samospoušť. Proto to kolo, na kterém stojí telefon.
Dnešní předposlední etapu zakončíme Přešticích.
A je před námi sobota, poslední den našeho putování. To už se dá nazvat spanilou jízdou. Jedeme na západ, vítr v zádech, tak to frčí samo. Nejdříve do Berouna a pak údolím Berounky podél Karlštejna do Černošic, na Zbraslav a do Prahy.
Cíl je stanice metra v Praze. Nakonec to rozpouštíme u Smíchovského nádraží. Martin odbočil dříve. Ondra metrem pohrdl a dojel na kole až do Vysočan.
Dnešní etapa:
A na závěr celkový přehled 8 cyklodnů. Měli jsme v rezervě ještě neděli, pondělí a úterý. Rezervu jsme čerpat nemuseli, nikde nás déšť nezastavil. Letos ani žádná závada, defekt nebo pád. Paráda.
Podíváte-li se na obrázku dole v dolní části na graf, vidíte zleva první malý hrb. To byla ona tunelová silnička první den. Druhý nejvyšší hrb je průsmyk nad Cortinou d' Ampezzo a třetí hrb je Brennerský průsmyk.
Pak jsme jeli dlouho mírně z kopce, to bylo podél Innu. A nakonec malé kopečky (ale pořád a nesčetně) v Bavorsku a Česku. Úplně na závěr pak podél Berounky do Prahy.
Zbývá poslední tečka. Ve středu ráno letím s mou polovičkou do Benátek pro auto a do víkendu si uděláme spolu pár pěkných dnů v Severní Itálii, Rakousku a Bavorsku. O tom možná někdy jindy.
Auto je po deseti dnech parkování ve stodole poněkud zaprášené. Ale chytne na první pokus a jedeme domů.
Za celý týden jsem přibral dvě kila, jako vždy. Nejsme chrti. Jezdíme od hospůdky k hospůdce. A večer se vždy musíme řádně odměnit. Bavorská kuchyně je moje oblíbená.
Příští rok? Uvidíme. Možná Alpy. Možná Dunaj od pramene kam až dojedeme .... . Určitě to stojí za to.
