Na kole z Benátek do Prahy (díl 4)

Poslední čtyři dny byly v porovnání s Alpami už rovinaté (s rezervou a úsměvem), tak jsme zvýšili denní dávky. Začneme ve středu ráno cestou podél Innu směrem k německé hranici. 

První díl.

Druhý díl. 

Třetí díl. 

Myslel jsem, že podobně jako na dálnici v autě u Kufsteinu, překročíme tady hranici též. Chyba lávky. Hranici tvoří řeka. A tak jedeme ještě asi 12 kilometrů po pravém břehu Innu, než konečně na hraniční kámen narazíme. Ale upřímně řečeno, přehlídl by se velmi snadno. A samozřejmě se u něj musíme vyfotit. 

Naši výkonnost dokladuje stav trika jednoho z účastníků. 

Dnešní etapu zakončíme v německém příjemném městečku Wasserburg (volně přeloženo Vodní hrad) stále na řece Inn. Zde je fotka našeho hotelu. 

Ve čtvrtek se poprvé probouzíme do zatažené oblohy. 

Bavorská krajina je pořád nahoru a dolu. Žádné roviny. Ale o to krásnější. 

I městečka jsou upravená, barevná a příjemná. 

Večer to zakončíme ve Straubingu na Dunaji. 

A ještě jedno před spaním. 

Je pátek a k hranici to máme pár desítek kilometrů (co to pro nás je? :-)). Hlavně se zase rozjasnilo a sluníčko nás doprovází. 

V Bavorsku (a nejen v něm) zavedli po vzoru benzínových pump pumpy mléčné. 

I nedaleko naší hranice jedete po bývalé železnici. Tady tedy nejsou ty rozhledy a tunely, ale stoupání je samozřejmě příjemné, jako celá okolní krajina. 

A je zde hranice země České. V pohádce krále Miroslava. Nebo dnes krále Miloše? V každém případě musíme dát skupinové foto na samospoušť. Proto to kolo, na kterém stojí telefon. 

Dnešní předposlední etapu zakončíme Přešticích. 

A je před námi sobota, poslední den našeho putování. To už se dá nazvat spanilou jízdou. Jedeme na západ, vítr v zádech, tak to frčí samo. Nejdříve do Berouna a pak údolím Berounky podél Karlštejna do Černošic, na Zbraslav a do Prahy.

Cíl je stanice metra v Praze. Nakonec to rozpouštíme u Smíchovského nádraží. Martin odbočil dříve. Ondra metrem pohrdl a dojel na kole až do Vysočan. 

Dnešní etapa: 

A na závěr celkový přehled 8 cyklodnů. Měli jsme v rezervě ještě neděli, pondělí a úterý. Rezervu jsme čerpat nemuseli, nikde nás déšť nezastavil. Letos ani žádná závada, defekt nebo pád. Paráda. 

Podíváte-li se na obrázku dole v dolní části na graf, vidíte zleva první malý hrb. To byla ona tunelová silnička první den. Druhý nejvyšší hrb je průsmyk nad Cortinou d' Ampezzo a třetí hrb je Brennerský průsmyk. 

Pak jsme jeli dlouho mírně z kopce, to bylo podél Innu. A nakonec malé kopečky (ale pořád a nesčetně) v Bavorsku a Česku. Úplně na závěr pak podél Berounky do Prahy. 

Zbývá poslední tečka. Ve středu ráno letím s mou polovičkou do Benátek pro auto a do víkendu si uděláme spolu pár pěkných dnů v Severní Itálii, Rakousku a Bavorsku. O tom možná někdy jindy. 

Auto je po deseti dnech parkování ve stodole poněkud zaprášené. Ale chytne na první pokus a jedeme domů. 

Za celý týden jsem přibral dvě kila, jako vždy. Nejsme chrti. Jezdíme od hospůdky k hospůdce. A večer se vždy musíme řádně odměnit. Bavorská kuchyně je moje oblíbená. 

Příští rok? Uvidíme. Možná Alpy. Možná Dunaj od pramene kam až dojedeme .... . Určitě to stojí za to.