Litva před několika týdny v duchu rozhodnutí EU zakázala tranzit ruského zboží přes své území do Kaliningradu. A nastalo zákulisní ovlivňování, ať toho nechá.
O tom si cvrlikali i vrabci na střeše. Ostatně Německo vyvíjelo nátlak i na Kanadu, ať Rusku vrátí po opravě turbínu na plyn a může se opět zprovoznit Nordstream 1. A Kanada podlehla. Němci se naivně domnívají, že jim Rusko bude nadšeně plyn dodávat. Možná ano, ale bude chtít další ústupky. A ty Němci v zájmu své zelené fanatičnosti asi udělají. Místo aby si sundali klapky z očí a zprovoznili své jaderné elektrárny, tak se v tom budou máchat dál a dál.
To Litva má s Rusy své zkušenosti. Ví, že Rusko jakýkoliv ústupek, nebo zájem o jednání, bere jen jako slabost a pouze své požadavky stupňuje. Rusko umí jen sílu, moc a nabubřelost. Soudě podle ruských turistů u nás, to mají bohužel v krvi. Není to jen otázka věrchušky.
A Litva ví, že kdyby teď cukla, tak Rusko přitvrdí a bude požadovat víc, se stejnými výhrůžkami. Krom toho má s genocidou ze strany Ruska i své historické zkušenosti. Proto ten zákaz nejen že nezrušila, ale ještě rozšířila a tím přitvrdila. Litva nemá co ztratit a ví to. To jen v západní Evropě jim ještě nedošlo, že jednou může dojít i na ně. Vsadím se, že z Ruska zase zazní bojová rétorika a tím to skončí.
Bravo Litvě.
Ostatně s Rusy máme své zkušenosti i my. A nemusíme chodit až do roku 1968. Rusko vyhrožovalo, že když umístíme americký radar v Brdech (což je čistě obranná záležitost, s ním nevystřelíte, ani ho nevytrhnete ze země a nehodíte na protivníka), tak rozmístí své rakety v Kaliningradu (to jsou odvetné zbraně, které mohou udělat apokalypsu i jako zbraně prvního úderu). A radar díky naší ruské páté koloně dnes tedy v Brdech není, ale rakety v Kaliningradu jsou.
