Je to meta motorkářů, ale i obyčejných turistů. Je to nádherný park a neuvěřitelné výhledy. Ale především je to jedinečný zážitek.
Asi se nejprve zarazíte nad cenou. Vjezd do parku totiž stojí na osobní auto 38 Euro. Na druhé stránce, když jste v tom autě dva, nebo dokonce čtyři, tak nechat se vyvézt lanovkou na nějaký vrchol by vás přišlo dráž. A tohle má určitě parametry ještě vyšší.
Nejprve musíte pokořit hranici národního parku Hohe Tauern. A pak se jen modlíte, aby to počasí, které je jen tak na hraně, se nezvrtlo v déšť. V těch výškách člověk neví. Nakonec se ukázalo, že počasí byla výhra. Ta oblaka pro objektiv fotoaparátu čarovala. Určitě lepší, než kdyby byla jen modrá obloha.
Přijíždíme od jihu a hřeben překonáme směrem na sever. Je vidět, že jsou zde připraveni na velký nápor. V dobách největších špiček je toto parkoviště pod cílovou vyhlídkovou plošinou něco jako vyčkávací místo, až se nahoře uvolní místo. Jedna velká letištní plocha. My asi díky počasí jedeme rovnou dál.
Pod ledovcem jsou postaveny malé přehrady. Cesta vede z obce Bruck an der Großglocknerstraße do Heiligenblutu v Korutanech. Od hlavního spojení odbočují další cesty, které vedou k různým vyhlídkám. Ta nejpodstatnější je Franz-Josefs-Höhe (2369 m n. m.). Pojmenována podle císaře Franze Josefa, který to zde také navštívil.
A jsme na jmenované vyhlídce. Vlevo to skleněné je obrovský parkovací dům. Ale kupodivu tu tak nějak nepůsobí jako pěst na oko. Opustíte svého plechového miláčka a můžete se kochat vyhlídkami, zajít na nějakou tu tůru, nebo si jen dát někde na terase kafe.
My začneme procházkou tunelem bývalé dráhy.
Tunel se občas vynoří mezi skalami, aby se zase zavrtal do země, až nakonec vede pěšina už jen po povrchu, jak ukazuje následující snímek.
Ale pojďme se dál kochat okolními horskými velikány.
A nejen jimi. Místní svišťové si z turistů evidentně nic nedělají.
Císař František Josef místní lokalitu navštívil i se svou manželkou Alžbětou Amálií Evženií, známou pod přezdívkou Sissi. Byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a po svém sňatku s Františkem Josefem rakouská císařovna, česká a korunovaná uherská královna. Připomínka té události tu nesmí chybět.
Dámě kafčo.
Celé ty hrátky s mráčky a počasím měly jednu nevýhodu, nejvyšší hora Rakouska Grossglockner (3798 m.n.m.) se stále nechtěl z těch mraků vynořit. Ale nakonec, před odjezdem na sever, jsem ho přeci jen vyfotil. Tak tady je! Chechták :-)
Samotná stavba byla zahájena 30. 8. 1930 na severní straně hřebene ve Ferleitenu. Takřka přesně za 5 let – 3. 8. 1935 – byla slavnostně otevřena. Uvědomíme-li si klimatické podmínky panující v tomto koutu Alp, byla stavba zvládnutá velmi rychle. Grossglockner Hochalpenstrasse je dlouhá 48 km (Ferleiten – Heiligenblut), najdeme na ní 26 číslovaných zatáček a překonává 1748 metrů převýšení. Největší stoupání dosahuje 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %. Tento vrchol je zároveň nejvyšším bodem cesty – 2571 m n. m. Z vrcholové plošiny přehlédneme najednou 37 vrcholů vyšších 3000 metrů a 19 ledovců! Zdroj.
Podívejme se nyní na sjezd na sever do údolí.
A sešup pokračuje.
V zimním období je silnice zavřená. Průměrná sněhová nadílka zde činí až 5 metrů, 100 dní v roce fouká bouřlivý vítr a v 250 dnech jsou hlášeny srážky. Průměrná roční teplota v nejvyšších partiích silnice je -3 °C, což odpovídá teplotním poměrům na Sibiři či v Grónsku.
Ještě máte pár měsíců čas se tam podívat.
