V překladu Údolí smrti. Především vás překvapí rozloha. Obrovské, široké několik kilometrů, dlouhé přes sto kilometrů. Pak vás překvapí přístup.
Kolem dokola jsou vysoké hory, my překonávali hřeben ve výši 1500 m.n.m. Nahoře bylo 23° a příjemně foukalo. A pak jen klesáte. Když jste asi ve výši 700 metrů, tak se vám zjeví před očima. Vypadá blízko. Nechce se věřit že ještě musíte klesnout dalších 700 metrů. Ale je to tak. A pak zastavíte na prvním parkovišti u písečných dun a otevřete dveře.
Ten závan vzduchu je obrovský. Je první půlka května a venku je 39°. Doslova vás ten horký vzduch udeří do tváře, když otevřete dveře klimatizovaného auta. Naštěstí dost fouká, ale za to máte za chvíli zase písek úplně všude.
Říká se, že Údolí smrti je nejteplejší místo planety. V létě je průměrná teplota i 46°Celsia. Srážky tu skoro nejsou. Nechápete, jak se může utvořit takové mikroklima, když všude po okolí je o dobrých deset stupňů méně. Nejhlubší místo je 85 metrů pod hladinou moře. Abyste si to uvědomili tak na protější skále je cedule tu hladinu moře označující. Můžete se projít po dně a zkusit si jazykem, že to, po čem šlapete, je skutečně sůl.
A přesto zde žije dost živočichů. Někteří prý nepotřebují vůbec vodu, získávají ji z rostlin a hmyzu. Nám se podařilo potkat nějakou psovitou šelmu. Nejsem zoolog, tak fakt nevím o co šlo.
Tankovat můžete velice zřídka a místní si toho jsou vědomi. Benzín je tu všude o dobrých 70% dražší než v sousední Nevadě!
