Ukrajina? Je čas na štípání dříví.

Současný vývoj situace na Ukrajině ukazuje, že některé mediální hry pomalu končí. Na jedné straně končí propaganda Ukrajiny o tom, jak armáda úspěšně separatisty žene do Ruska, na straně druhé, se ukazuje, že Rusko od her přistupuje k řešení problému. Pochopitelně, podle svého. Jen velký idealista si mohl myslet, že řešení situace v závěrečné fázi, a na svém dvorku, ponechá Putin v režii USA a EU.

Jestliže doposud, v posledních dvaceti letech, ponechával volnost především USA, tak od roku 2010 se začínají projevovat znaky tahání za brzdu. Ruská divoká privatizace, kdy se konala ekonomická žranice světových rozměrů, neumožnila do roku 2000 téměř žádnou obranu. Hlavními aktéry hodování byly instituce USA, jejich ekonomičtí poradci ověnčeni světovým uznáním, a nově vzniklí ruští oligarchové, včetně nasávajícího prezidenta s dekrety mimo kontrolu ústavních orgánů. Pro zájemce a neznalé kritiky doporučuji najít si k tomuto podklady, a to i v americkém senátu a publikacích západních ekonomů – pozná to, co se u nás všeobecně neví, a jakých obludných rozměrů korupce dosáhla.

Takzvaný americký restart vztahů s Ruskem obsahoval také volnost USA a jejich spojenců, jak řešit situaci ve světě, aniž by Rusko do toho mluvilo. V podstatě Rusku nic jiného nezbylo, protože jim chyběla síla, a pouštět se do konfrontace by nedovolilo vyřešit vnitřní problémy s privatizací. Rusko tak de facto ponechalo USA volnou ruku a vývoj ve světě ukázal, že západní svět se zapletl do řady problémů, které si vytvořil především v Iráku, Afganistánu, Palestině, Libyi, Sýrii a dalších oblastech. Při bližším pohledu zjistíme, že USA a spojencům (tedy i nám), se nikde nepodařilo situaci vylepšit, maximálně se podařilo dosáhnout jen dílčích dočasných úspěchů. Uvedené regiony jsou ve větším chaosu a násilí než předtím. Učebnicový příklad je Libye a Irák. Klasik by řekl, že se historicky znemožnili.

Od roku 2010 se ale začíná Rusko projevovat jako síla, která má již reálné základy. Především se podařilo zkrotit některé oligarchy (i za cenu vězení), zmenšit odtok výtěžků ze surovin do zahraničí, a vytvořit základy fungujícího trhu pro zajištění společenské spotřeby.

Vznik situace na Ukrajině byl z počátku v režii světových médií, které vše upravily v duchu politiky USA a EU. Všichni se potom domnívali, že se bude jednat o stejný scénář, jako u arabských revolucí, které byly prezentovány jako boj utlačených mas Arabů za svobodu. To fungovalo jen krátce – do doby kdy z Libye (podle afrických poměrů přímo královský sociální stát) se stala roztrhaná země kmenových vůdců, a v dalších regionech se jen posílila moc nových diktátorů.

V Ukrajinské krizi scénář fungoval zpočátku od doby Majdanu také. Tisk popisoval hrdinné boje demokratů s policejní zvůlí. Nikdo dodnes situaci neobjasnil. Později havárie letadla byla přímo žertvou novinářskému božstvu (ani ta není dodnes vůbec jasná, a objevují se velmi rozporné informace). To vše nezabránilo tomu, aby se diskuze vedla bez kritické úvahy. Většinová společnost a konzumenti bez rozumu, začali bez problému pojídat mediální blafy. Stejně si většina Evropy a USA myslí (jako o nás po roce 1989), že nějak ty pololidy z Ukrajiny milostivě přijme do svého skvělého světa, a oddělí je od dalších pololidí z Ruska. Ve skutečnosti jsou v situaci, že řada z nich neví, co se děje, a ani neví, že o tom neví.

Je tu však několik základních rozdílů. Od počátku Ukrajina nebyla schopna situaci dvou národů v jednom státě vyřešit diplomaticky a lidsky (nechce se mi psát „demokraticky“, protože promiskuita tohoto slova je tak mnoho zřejmá). Místo toho nastoupil tvrdý pravý sektor (kdo si dnes vzpomene na Klička a další revolucionáře), který začal  tlačit na nacionální pilu a rovněž přijal nacionalistický zákon. Který stát EU by toleroval v dvoujazyčném státě zákaz jednoho jazyka. Dovedete si například představit ten řev v EU, kdyby Belgie zakázala francouzštinu? Ukrajina tak s pocitem vítězného zajíce začala očůrávat nohy ruského medvěda. USA a EU má zodpovědnost za to, že si zajíc myslí, že je větší než medvěd.

Poslední prohlášení Porošenka, který se stal hlavní mediální tváří Ukrajiny (už se stahuje Jaceňuk, Ťahnybok a jiní), již vykazují příznaky hráče pokeru, který se tváří, že má královskou fleš. O USA a EU ví velmi dobře, že jako rozdávající dealer, může za současné situace  jen velmi těžko ucuknout. Zapomíná však na dalšího hráče u stolu, který jeho situaci velmi dobře zná. Ani on nemá možnost ucuknout.

Výsledkem je situace, kdy se musí zlomit jedna strana. A jelikož historie mluví ve prospěch Ruska, tak jdu štípat dřevo na zimu. A budu doufat, že to jen bude dobré fyzické cvičení a dřevo tuto zimu potřebovat nebudu. Pro ty v paneláku doporučuji usmířit se s babičkou na vesnici.