Proč Vláda v ČR pomáhá více bankám, ne lidem a firmám?

Existuje skutečná snaha obnovit ekonomiku nebo je to jen další fígl, jak přesypat zlaťáky? Pomoc musí být skutečnou pomocí. Zatím to vypadá na záplatu.  

Příklad: Běžná komerční banka v Evropě si půjčí od Evropské centrální banky (ECB) např. 1 milion EUR na úrok 0,25% (je předpoklad, že se sílící krizí tento úrok bude klesat). Nakoupí za to české státní dluhopisy, které mají úrok 1,25%. V tuto chvíli již vydělala 5x více a může bez problému půjčit 4 miliony EUR. Český podnikatel v krizi (nebo soukromá firma) si v naší komerční bance vyjedná úvěr v rámci „pomoci státu při koronavirové krizi“, který bude úročen úrokem 4%. Banka bude hodná, protože má v portfoliu dluhopisy ČR, které jí už vydělaly. Podnikatel ještě podepíše bianco šek, a ještě se musí zaručit – například bytem, vlastním domem, nebo úsporami širší rodiny. Banka nebude v žádném případě tratit i když druhý den podnikatel (firma) zkrachuje. O ožebračení dlužníka formou bianco šeku a záruk je postaráno.

Jistě si říkáte, proč takovou „pomoc“ neznemožní Vláda ČR za pomoci ČNB. Zde nám totiž leží velký balík peněz, které byly odebrány občanům tohoto státu. Za doby guvernéra Singera proběhlo několik intervencí proti silné koruně a vznikla rezerva 2,5 bilionu korun v eurech a dolarech – prostě jen odebrali od občanů peníze, intervenovali a nakupovali. Tato částka byla především odčerpána z peněženek a účtů běžných občanů. Je tedy morální, v době současné krize, použít část těchto peněz na pomoc občanům – živnostníkům, firmám a jejich zaměstnancům. Říkáte si, řešení je prosté – stát vydá dluhopisy a získá peníze tím, že ČNB tyto dluhopisy nakoupí s minimálním úrokem (jsou zajištěny tím balíkem eur a dolarů) a Vláda vyhlásí podporu nízko úročených půjček v době současné krize prostřednictvím bank. Současná aktivita přes ČMZRB je nedostačující (a není pro Prahu). Nízkým úročením se rozumí 2 a méně procent. Zároveň stát bude velkou část úvěru ručit. Prospěch by měla ČR a občané, kteří to v intervencích zaplatili. To vše by bylo možné, pokud by zákon o ČNB byl upraven tak, aby centrální banka mohla v mimořádné situaci vládní dluhopisy nakupovat přímo od státu. Místo toho umožníme, a to na omezenou dobu do konce roku 2021, zvýšený odliv peněz do zahraničí. Je nefér k obyvatelům ČR, že nově přijatá novela (skupina okolo p. Kalouska) umožní ČNB rozšířit obchod na kapitálových trzích, což znamená, že dluhopisy, a to i státní, může nakupovat od bank, pojišťoven a penzijních a investičních fondů. Ne však od státu. Jelikož vládní dluhopis je úročen průměrnou sazbou 1,25%, tak při každém zpětném odkupu dluhopisu, například od německé, francouzské, belgické (ale i „naší“ cizí) banky odteče mimo ČR mnoho peněz z balíku eur a dolarů v ČNB – právě proto, že prodávající cizí subjekt získal peníze na nákup našeho dluhopisu velmi levně (např. 0,25%). Slogan „Levně nakoupit, draze prodat!“ slaví vítězství a akcionáři bank se radují. Občané ČR naopak pláčou. Je slabou náplastí novely, že ČNB bude smět nově povolené obchody uskutečňovat jen proto, aby plnila své úkoly, které má ze zákona. Jde hlavně o určování a provádění měnové politiky. Stačí totiž jen jeden nájezd nenažranců typu Sorose nebo hedgeových fondů na naši měnu, a ČNB bude solit za naše dluhopisy z eurodolarové rezervy.

Celý balík pomoci Vlády ČR pro podnikatele se v současné době scvrknul na sypání „drobných“. To, že jsme jako stát zvládli náraz koronaviru (i když nejsme ještě za vodou), tak bylo umožněno sliby a vírou, že se Vláda o nás postará při výpadku celých sektorů ekonomiky. Místo toho zvítězila jen prohnanost v tom, že drobné se sypou fyzickým osobám z důvodu volebních. A to ještě pozdě – na rozdíl např. od Rakouska, Německa a dalších. Malým firmám typu s.r.o. se jen ukazuje dlouhý nos a tato krátkozrakost bude startérem dalšího ožebračení občanů v ČR. Prospěch z pomoci nakonec budou mít jen firmy velké, nadnárodní, banky a další instituce, které se živí vysáváním peněz z pracujícího člověka. Je tragické ale i příznačné, že instituce, které téměř 30 let bohatly – banky - nejsou schopné zkrotit na jeden rok svoji nenažranost a spokojit se s minimálními zisky. Tak, aby mohly dalších 30 let prosperovat. Vím, že neúcta těchto institucí k těm, co jim to umožňují je v jejich genech (i když Vám budou tvrdit, že si Vás váží, podstatné je, co z Vás dostanou), ale Vláda by měla mít nástroje na jejich zkrocení. Je ale špatné, že nikdo zatím nechce najít lék na jejich umravnění. Rovněž je příznačné, že nikdo z vládní garnitury ani z opozičních stran neprosadil názor, že je potřeba mimořádné pomoci v mimořádné situaci. Za definovaných podmínek, za garancí státu, umožnit firmám a OSVČ úvěry na pokrytí mezd a odvodů po dobu minimálně 3 až 4 měsíců. Do doby, než zdravotní krize odplyne. I za cenu toho, že třetina úvěrů bude ztrátová. V celkovém důsledku by naše společnost vyhrála, a neřešilo by se kdo a kolik má co dostat. Kdo byl zaměstnán, zůstal by zaměstnán a pobíral mzdu. Místo toho jsme se vydali na cestu pomalého krvácení, hádek, kdo a co dostane, což zase vyvolá zlou krev ve společnosti. V neposlední řadě jsme se vydali i cestou téměř upíří činnosti zahraničních bank a korporací. Dojde k další koncentraci majetku do užší skupiny bohatých. Dále budeme likvidovat střední třídu. Jako stát budeme dále chudnout a z této krize vyjdou bohatí ještě bohatšími, a chudí ještě chudšími. Nakonec, co jsme si zvolili, to máme. Lidé spěte!