EU si může odškrtnout úkol – ratifikaci asociační dohody s Ukrajinou. Za mého dětství se říkalo „…sliby se slibují, blázni se radují…“. Nic jiného totiž z faktického obsahu smlouvy nevyplývá. Naopak, její ekonomická část je odložena do 31.12.2015. Co bude na Ukrajině k tomuto datu, nikdo stejně neví. Samotný Porošenko, který před kamerami mával perem a smlouvou, připomínal jistého politika – Neville Chamberlaina v roce 1938. Tento ministerský předseda Velké Británie se také vracel od Hitlera z Mnichova, a při vystupování z letadla mával cárem papíru před novináři a volal, „Přivezl jsem Vám mír!“. Teď by mohl Porošenko třeba volat „Přivezl jsem Vám evropské hodnoty!“
Co si to vlastně prezident Ukrajiny přivezl domů z EU dnes? V podstatě je to dokument, který při bližším zkoumání dobře popisuje řadu špatných věcí. Věcí, ke kterým musí Ukrajina dojít sama, jinak je to jako dovoz ledniček do Grónska. Smlouva neslibuje vůbec nic, a v současné době má jen hodnotu politického prohlášení, a to ještě jen ze setrvačnosti. Ve světle vývoje konfliktu na Ukrajině se ukazuje, že pravá ruka EU nevěděla, co dělá levá ruka USA. Možná, že evropští plánovači očekávali, že se vztahy Rusko-Ukrajina po Majdanu složí jako berlínská zeď. Více k pravdě je, že stále vidí Rusko, jako jelcinovské a ne putinovské. Jelcin by zřejmě přes mlžný závoj etylalkoholu vše odklepl, ne tak Putin. Ten cítí ohrožení zájmů, které přes Ukrajinu ohrožují samotné Rusko. Prvotně smlouva hovoří k Ukrajině. Dejte EU ukrajinský trh a dostanete z EU naše skvělé normy. Dejte nám Vaše suroviny a dostanete naše lidská práva. Dejte nám Vaši levnou pracovní sílu a dostanete hamburgerovou kulturu. Dejte nám opratě řízení a dostanete náš multikulturalismus a balíčky finanční pomoci, které evropský občan zaplatí.
Navíc, Putin smlouvu dešifroval i ve směru k vojensko-strategickým zájmům Ruska, kdy přiblížení zemí NATO, na dotyk s Ruskem, bude vyvolávat konflikty v případě, že nastanou ekonomické války, boj o suroviny, vodu, ropu plyn a další. Krym v cizích rukou je pro Rusko nepřijatelný, jako rakety na Kubě pro USA.
Janukovyč byl svržen proto, že asociační dohodu nepodepsal. Porošenko byl zvolen, aby dohodu podepsal. Bohužel, mezi tím se událo mnoho věcí, tisíce mrtvých, plno nenávisti, nespočet manipulací a lží. A smlouva do takové situace připravována nebyla. Opatrné hlášky evropských politiků k Rusku ukazují, že jsme opět v bodě nula. Spíše to vypadá, že Rusko se otáčí do Asie, a Evropa nemá mnoho možností, jak vynechat jeho suroviny z ekonomiky. To musela být hlava, která to vše vymyslela.
Ukazuje se, že pupeční šňůra velké části Ukrajiny je stále napojená na Rusko. První boje na Majdanu začaly proti zkorumpovaným oligarchům, kteří právě bohatnou na spojení s Ruskem. Výsledkem je, že stejní oligarchové s novými kamarády si zajišťují pozice, jak co nejlépe vyčerpat balíčky EUR na obnovu, zaplacené občanem EU. Rovněž chtějí dále nasávat výhody z exportu do Ruska. Mámivá iluze o tom, že ukrajinské výrobky budou konkurence schopné v Evropě, je zřejmá. Tak, jako se Poláci těší na vývoz svého dotovaného zemědělství na Ukrajinu, tak se stejní oligarchové těší na plnění povinností z dohody, jako je například předělání širokorozchodných kolejí na evropské normy. Nebo, jak na evropské výrobky nalepí značku Ukrajiny a bezcelně je vyvezou do Ruska.
Vůbec nevíme, co očekávají prosté duše na Ukrajině. Určitě velká část evropský blahobyt neočekává, spíše tvrdý boj o holou existenci. Dosti z nich uvidí asociační dohodu zašpiněnou uschlou krví, jiní naopak budou přemýšlet, co EU se smlouvou udělala, a proč jsou ty skvrny na papíru smlouvy nahnědlé.
