Předehra s poznámkou: „Lobotomie je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se k léčení některých závažných duševních poruch“. Současná vojenská operace v Iráku a Sýrii má za úkol stejný cíl – odstranit duševní poruchu krutého subjektu (ISIS), který se vymknul kontrole. Paradoxní je, že to musí udělat jeho rodiče, kteří ho lehce počali, těžko porodili, ale špatně vychovali. Není pochyb, že islámský pacient ISIS musí být vyléčen a zlo odstraněno. Na tom se jistě u nás shodneme.
Problémem bude, jak to udělat, aby se konflikt nerozšířil do většího požáru. Samotný vývoj a růst pacienta byl dlouhodobě v rukách jeho rodičů – současné válečné koalice v čele s USA, která si rozehrávala svoji hru proti Sýrii a Iránu. Počátek rychlého růstu je možno spatřit již v roce 2006-7, kdy se připravuje“ islámské jaro“ – podpora Muslimského bratrstva a dalších teroristických skupin. Výsledkem tohoto počínání byla série „islámských revolucí“, které nastolily větší chaos.
Přitom mělo být hlavním cílem zničení Sýrie a omezit vliv Iránu v regionu. Dalším cílem bylo omezit tlak a útoky Hizballáhu na Izrael a pacifikování území Libanonu. Podle dostupných zdrojů dojdeme po jejich analýze k závěru, že islámský stát byl zplozen především USA, Saudskou Arábií, Katarem a Tureckem. Koridory z Turecka do Sýrie umožnily přesuny bojovníků a vojenské výzbroje do Sýrie a Iráku. Hlavními finančními sponzory byla Saudská Arábie a Katar. Miliardy plynuly do rukou teroristických skupin. Odborné síly pro zaškolení a výcvik bojovníků poskytly USA a další státy NATO. Rodiče jsou celkem jasní, cíl výchovy už méně.
Příznačné pro tuto dobu bylo, že každý, kdo chtěl bojovat proti Sýrii, dostal peníze, zbraně a podporu. Bylo to tak děsné, že i Kongres USA v určité době nepovolil Obamovi oficiálně posílat zbraně, dokud se nebude vědět, v jakých rukách skončí. Do té doby se USA domnívali, že Assada svrhne nějaká koalice bojovníků, kteří potom umožní vytvořit nenáboženský stát. Ostatní rodiče – především Saudská Arábie a Katar, měli odlišné představy, kdy naopak doufali, že většina sunitské populace se v Sýrii v pravý čas ujme vlády. Vznikl tak nepředvídatelný koktejl, do kterého si jednotlivé státy přidávaly svoje rozporné zájmy.
Turecko chtělo omezit vliv Kurdů a zabránit vzniku Kurdského státu. Zároveň zdržení konsolidace v Iráku je pro ně prospěšné. Saudská Arábie a Katar zase chtěli posílit vliv sunitského islámu, kdy v Sýrii moc drží menšina - Alávité – ší´itská větev islámu, na čele s Assadem. Rovněž oslabení vlivu Iránu na Sýrii by se hodilo. Izrael se tajně snažil trochu vyřešit otázku Hizballáhu v Libanonu. No a cíle USA jsou rovněž jasné – souviseli s pacifikací Iránu, Iráku a udržení si moci v regionu s ropou. Již příliš do regionu investovali. Nehledě na to, že Ruská základna v Sýrii jim pije krev, a diplomatické vyřešení chemických zbraní v Sýrii je ze strany Ruska zaskočilo.
Nepřehledná sestava vyzbrojovaných skupin rozhodně nebude zobat svým chlebodárcům z ruky. Jsou zde syrské křídlo Al-Káidy, známé jako Jabhat al Nusra, irácké křídlo Al-Káidy, známé jako Islamistický stát v Iráku (ISIL, nebo ISIS), FSA (Syrská osvobozenecká armáda), a další menší skupiny s rozdílnými cíli. Je iluzí domnívat se, že jsou „neislamistické“. Každá má určitý potenciál „džihádismu“ v krvi. Proto se dnes rvou mezi sebou navzájem ale nikdo cizí mezi ně nesmí. Potom se vrhnou i na něj. Situace je nepřehledná a dodávat zbraně do takového kotle je šílené.
Dnes opět Kongres USA povolil dodávky zbraní skupinám bojovníků proti Assadovi, na pozadí boje proti ISIS. Zahájená válka může mít nepředvídatelné následky. Pokud se omezí jen na zničení ISIS, tak vznikne otázka co dál. Pokud se ale budou zároveň vyzbrojovat další islámské skupiny pro boj s Assadem, může porážka ISIS otevřít prostor pro další klon násilného a fanatického uskupení. Na současném zasedání OSN prezident Obama hovořil o USA tak, že by se jeden až rozplakal, jak z televize kanulo dobro, láska, mír a světlé zítřky. Chtělo by se věřit jeho slovům, ale historie vývoje konfliktu v Sýrii, Iráku, ale i ve Vietnamu, Afganistátnu a Libyi, varuje před přílišným optimismem. Někdy má člověk dojem, že někteří politici států konají, jako by už jim tu lobotomii někdo provedl.
