I tak by se dala nazvat kampaň MŠMT, která má děti obrátit k technice a zručné práci. Doby, kdy řemeslo bylo vážené a poctivé jsou ale dávno pryč. Přičinili se o to sociální inženýři v několika reformách česko-moravsko-slezského školství a nic neumějící trubci, kteří v médiích hlásají bludy o tom, že se dá vše vyvexlovat a vyšmelit. A to nemluvím o trumfování podivných celebrit, které se hrdě hlásí k tomu, že například matematiku nenáviděli a měli ji za 5. S revolučním nadšením se podařilo zlikvidovat zručnost mládeže a výsledkem je tak mladík, který drží kladivo obráceně, případně mladá dáma, která je schopná vypíchnout si oko vařečkou.
Prozatím to podle slov ministra vypadá tak, že je potřeba zavést v ZŠ výuku v dílnách a do mateřské školy dodat plastové ponky, pilníky, šroubováky, kladívka, cihly a trubky. Ve skutečnosti se obrovské peníze vydávají z různých grantů na ptákoviny a teoretické plkání, jak se vykecat z práce a zdůvodnit, proč to, či ono neumím. Parazitující multikulturní programy, sanace nemakačenků a nepřizpůsobivých, peníze na mediální oblbování a další nesmysly nás ročně stojí miliardy. Místo hromadné investice do podpory technických kroužků, jak ve školní, tak i mimoškolní činnosti, stát očekává, že peníze na odborné kroužky vyplázne rodič. Pokud ty peníze rodič má, tak je pod vlivem snu o bezpracném zbohatnutí nasype do tenisu, fotbalu, hokeje, zpěvu, tance, či dalšího cizího jazyka, aniž by dítě mělo reálnou šanci uspět. Po světě tak běhají umělci bez talentu, skoro sportovci s tupým výrazem, uječení zpívající kastráti a další podobná individua. Všichni mají ale jedno společné – čím více šokující prezentace, tím více podporována médii. Kde jsou ty časy, kdy jsme si v kroužku udělali krystalku, sestrojili loď, letadlo či jiný model výrobku.
Makat u ponku se nikomu nechce a proč by taky, když mu řada politiků, oligarchů a dalších VIP individuí ukazuje, že hubou se dá vydělat lépe. Dělnické profese z bývalých lepších zítřků jsou odsouzeny do bolševického skanzenu a místo úderníka na piedestalu nyní stojí všeho schopný korupčník. Není náhodou, že sotva jedna třetina zaměstnaných v ČR skutečně produkuje hodnoty, které se dají směnit za peníze. Teprve tato částka se stává krmivem pro zbylé dvě třetiny, které se službami a případně i spekulací snaží o jejich zhodnocení. Nové zázračné zdroje ale nejsou – když tak jen ve formě dalších vytištěných peněz, které nemají žádnou reálnou hodnotu. Tento samožer je vydáván za budoucnost Evropy. Ještě naše generace se možná dočká stavu, kdy všichni budeme zaměstnáni na tisknutí peněz, které následně vesele utratíme – ale za co? Co s tím? Hajdy zpět ke kořenům vývoje na vyšší úrovni spirály.
Především zrušit maturity u učebních oborů a osvobodit učně od gymnaziálního rozsahu všeobecných předmětů –jejich posláním má být dobré řemeslo. Jen ti, kdo budou mít dále chuť studovat, mohou dospět i k maturitě. Nic nám není platný kuchař s maturitou, který neumí ani zavařit noky, stejně jako instalatér popisující svůj pracovní den v pidžin angličtině (původně výraz pro angličtinu používanou k dorozumívání s kolonizátory). Řada škol rezignovala na vzdělávání a stala se místem, kde se děti učí „soft skills“ . Co to je? Stačí se zamyslet nad větami vzdělávacího programu jedné exkluzivní školy, které toto slovní spojení definují: „Dříve se kladl důraz téměř výhradně na odborné znalosti uchazečů, dnes je stále více zájem o individuální osobnost jednotlivých kandidátů. Soft-skills sahá od empatie či znalosti lidí přes komunikativnost či sebekritičnost až po schopnost prosadit se, vést tým anebo schopnost nadchnout ostatní pro společný cíl.“ Zkráceně bych to nazval „Umět se ze všeho vykecat a nechat pracovat ty ostatní“. Kdysi se tomu říkalo "rozdělit sudružsky práci". To si ale může dovolit jen velmi malá část populace, která skutečně něco řídí. Bohužel, produktivita teplých míst a pracovníků v polstrovaných židlích, se blíží limitně nule. Takže mládeži – ke strojům!
Pro případnou mediální kampaň MŠMT navrhuji oprášit osvědčený hit, který dnešní mládež osloví.
Ráno, když frézu roztočil, svou druhou krasavici,
pěkně se na ní zazubil a hned jí měl co říci.
Jak zpívali si v rytmu zas, nože se zablyštily,
a oba byli samý špás, to, že tak mladí byli!
