Poprava novináře v přímém přenosu šokovala celou Ameriku. Nejen ji. Je to budíček i pro EU a pro ty, kteří ještě nepochopili, že část islámského světa je v jiném století. Je tomu skutečně tak – podle jejich kalendáře brzy začne rok 1436. V tu dobu se u nás v Jihlavě vyhlásila Basilejská kompaktáta, která definovala vztah mezi církví utrakvistickou a církví římskou. Vytvořil se tak vzájemný minimální konsensus a byla výsledkem husitských válek. Tuto historii připomínám proto, abychom si uvědomili, jak daleko je islám od Evropy a USA.
Na druhé straně je potřeba říci, že USA a EU platí za nepochopení reality a snahy likvidovat přirozené struktury, které islámský svět provází. Zájem těch, co ženou mladé fanatiky do svaté války s vidinou obětování a obcování s pannami v ráji, není usmířit se. Jako účastník mise OSN v Iráku, kdy Saddám byl ještě naživu, jsem přes 7 měsíců projížděl celý Kurdistán a Irák. Míra jejich neznalosti naší kultury, kterou se především USA snaží vyvážet do světa, byla a je u obyčejných lidí veliká. Jejich denní starost je přežít. K tomu si volí životní postoje, které jim to umožní. Jejich náboženští vůdci nestojí o žádný jiný pohled na svět, než ten jejich. S každým novým pohledem se totiž zmenšuje jejich moc manipulovat s lidmi a držet je v duševním otroctví. Tuto filozofii ostatně zná i Evropa, kdy církev ve středověku se chovala obdobně a pokud bychom se v historii národů tomu nebránili, byly bychom na tom podobně.
Přesto je hlavní podíl viny za popraveného novináře na rukou těch, kteří demontovali vůdce států v regionu z pocitu, že světlo demokracie zažehne nový pohled islámského světa. Z Libye, Iráku, Libanonu, Afganistánu , Sýrie i Somálska se staly vnějšími zásahy nestabilní státy. Jak hluboce se mýlí je tak vidět v celém islámském světě. Do krvavých rukou chamtivci vložili krvavé zbraně a často vehnali lidi do občanské války. V touze po ovládnutí regionu navedení politici zasáhli do společenského uspořádání, které nám může připadat jako nedemokratické. S prominutím, demokracii má většina lidí v tomto světě u zadele. Oni sami ve svých vztazích (často i rodině) a mezi sebou, vyznávají jen princip výhody, síly nebo podrobení se. Jenom mě tak napadá, zda i USA a EU nepřivedli demokracii u nás ke stejným, i když skrytým, principům. Civilizovaný diktátor je v islámské světě, v takto vytvořené společnosti, pořád lepší než krvavý a nesmiřitelný fanatik. I když se takové porovnání nebude líbit salónním politikům a gaučovým intelektuálům, skutečná realita na místě je taková. Ve skutečnosti hnacím motorem západních států je nahradit jednoho diktátora jiným, tj. diktátorem zisku. Zahrávání si s tímto regionem v duchu budoucích zisků a prosperity koncernů je šílený risk, který skončí v krvi. Nakonec USA a EU bude muset zlikvidovat co nejvíce bojovníků fanatiků a žoldáků. Je to jediná cesta, jak situaci v regionu stabilizovat.
Středověk v této oblasti je přítomný a je zřejmý. Lidé jsou zde rychle srdeční, ale rovněž Vám rychle uříznou hlavu a píchnou do zad. I Evropa měla svůj středověk a musela se přes války, mor a revoluce prostřílet a prosekat do současného stavu. Nejhorší na současné situaci je to, že angažovanost USA a EU v islámském světě s sebou nese příliv jejich kultury a zvyků do prostředí, které jsme si v Evropě často i krvavě vybudovali. Kromě negativního pohledu, častého zbytku fanatismu a kulturních odlišností, je jejich velkou zbraní „kultura dělohy“, kdy jejich přirozený přírůstek v Evropě je znatelný. Jen poslední intelektuální blouznivci mohou obhajovat multikulturalismus v podobě, který jsme si v dobré víře zavedli.
Pro takové mám jen jednu alegorii z amerického filmu Den nezávislosti. Je smutné, že se USA a EU nechtějí poučit. Jejich skvělý filmový americký prezident se ptá před akváriem příslušníka cizí rasy, která ničí naši planetu a vraždí lidi ve velkém: „Co máme udělat, abychom se domluvili?“ Odpověď je lakonická: „ZEMŘÍT!“.
J. Fišer
