Věřme, že logickým vyústěním ohlasu velké části společnosti na projekt „Muslimové očima českých školáků“, je odvolání podpory MŠMT. Ministr Chládek si jasně vyhodnotil, že v současné době takový projekt vyvolá jen diskuze, které se stanou politickým problémem. To ale žádná strana před komunálními volbami nechce. Stejně tak je možné hodnotit vystoupení předsedy ODS p. Fialy, který se připojil ke kritice rozpínavosti islámu. Z jeho facebooku lze vybrat jen jednu základní větu „Ukazuje se, že řada dobře myšlených multikulturních koncepcí úplně selhala“.
Pozoruhodné je, že dalším iniciátorem projektu je i velvyslanectví USA v ČR, což ukazuje na to, že si nesprávně vyhodnotili mentalitu občanů v ČR. S americkou přímočarostí počítali, že když to je dobré pro ně, tak je to dobré i pro malý stát v Evropě, který nezačíná každé ráno ve škole za zpěvu hymny. Prostě některé přístupy jsou nám cizí, a prezentace muslimských nadšenců ve třídách je pořádná rána vedle. S určitým sarkasmem bych navrhoval našemu velvyslanectví v USA, aby zpracoval projekt ve stejném duchu s tématikou „Jak si občané v ČR dělají ze všeho srandu“. Myslím, že by také u občanské společnosti v USA narazili.
Naše společnost, o které se často tvrdí, že je xenofobní, prošla vývojem, který ji naučil relativizovat často i důležité věci. Nehledě na to, že před rokem 1989 se jí dostalo dostatečné péče podobných projektů, a většina z nás starších je se světlem v očích vítala, jako něco nového a objevného. Není tak nutné opakovat to samé u další generace.
Samotný projekt, i když je hodnocen jako profesionální, do politicky a nábožensky nezávislé školy nepatří. Stejně tam nepatří jiné indoktrinace politické a náboženské. To neznamená, že se naše děti nebudou učit v kontextu vývoj náboženství a politického systému společnosti. Je ale zásadní rozdíl mezi výukou a skrytou misií, nebo dokonce přesvědčováním, že tato bílá krychle je černá kulička. A to, bohužel, celý projekt „Muslimové očima českých školáků“, ve svém působení byl.
Jen těžko si dovedu představit litanie lektorů, jak by se vyrovnali s výkladem Koránu a šári´iských zákonů o kamenování, sekání rukou či nohou za krádeže, kdy ve smíšeném manželství muslima a křesťanky je dítě automaticky muslim. Nebo dokonce pokud manželka zůstane křesťankou (což je velmi minoritní stav), tak má i zákaz vštěpovat svým dětem jinou víru. To nemluvím o některých výkladech, které hovoří o tom, že pro konvertitu k jiné víře patří i jeho násilná smrt. Řadu těchto kontroverzních výkladů uvedený projekt neobsahoval, pouze si vybíral témata, která měla spíše děti naučit vnímat islám, jako nejlepší náboženství.
Rozhodnutí ministra Chládka je tak možno jen přivítat. Bylo by ale cennější, kdyby při schvalování projektu si nechali úředníci blíže vysvětlit, co je cílem, co může vyvolat, a kdo je v jeho pozadí. Paradoxně to za něj musela udělat veřejnost včetně petic, a výsledný efekt byl zcela opačný. Převážnou část společnosti přesvědčil, že toto není cesta, jak islám dostat do myslí nové generace. Bylo by lepší, kdyby si islám řešil svoje obrovské vnitřní problémy, které má mezi nepřátelskými proudy výkladů knihy proroka Mohameda. Do Evropy by měl přijít s jasnou vizí, pokorou a poznáním, že svobodný člověk, ať teista či ateista, má stejnou hodnotu lidství, která se neřídí tím, jak často se klaní směrem do Mekky, nebo jaké odpustky si kupuje.
