To, že náš pan premiér jedná s oponenty urážlivě, útočí proti těm, kteří mají odvahu vyjádřit svůj názor, přivlastňuje si úspěchy jiných, jako své, posmívá se veřejně jiným, na to jsme si již za poslední léta zvykli.
To, jak se vyjádřil premiér Andrej Babiš při hlasování o nedůvěře vládě, na to si osobně nechci zvykat a alespoň se chci ozvat tímto článkem. Myslím, že to bylo poprvé, když tak explicitně zaútočil na jiné náboženství, ne na jednotlivce, kteří páchají zlo, ale na celou náboženskou a zřejmě i etnickou skupinu.
„My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými se Piráti spojili,“ halekal Babiš. „Já jsem svrchovaný premiér této země a nikdo ze zahraničí nám tady do toho nebude kecat,“ opřel se Babiš do údajných spojenectví Pirátů a dalších opozičních stran s Bruselem“.
Cítí se premiér ohrožen? Zdá se, že ano. Stále to připomíná, že ohrožují jeho veledílo „Čapí hnízdo“. Dokonce se spřáhli proti němu, aby mu vzali jeho premiérské křeslo. A v tom strachu o budoucnost se pokouší obvinit všechny Muslimy a dokonce EU, která má jistě velký podíl na dotacích, které přijímá již tolik let. Jak se může podívat těm svým přátelům, s kterými sedává u jednoho stolu v Bruselu do očí a pak doma na ně „plive“.
Aby odvrátil svoji pozornost od svých problémů tak zaútočil. Na tu nejhorší a podlou strunu politické rétoriky a davové psychózy. Pokud někomu vyčítal, že dělá před kamerou volební kampaň, tak to byl především on, který zneužil své postavení a zahrál na strunu populismu na plný, ale falešný hlas. Dokonce si bere jako rukojmí celý národ, aby ho poštval proti jedné náboženské skupině a samozřejmě straně, která mu zřejmě šlape na paty. Kdo by se nezalekl Pirátů, kteří chtějí, aby imigranti jezdili v našich autech a bydleli v našich domech?
Pokud se zdálo, že je svrchovaným premiérem této země, jak to vyjádřil, tak svým postojem a slovy své premiérství zahrabal již několikrát.
V tomto týdnu jsem si přečetl na FB vyjádření premiérky Austrálie vůči Muslimům. Pokud je informace pravdivá je to podobná rétorika, lze říci stejný „duch“, jako ten současný český. Řekla toho mnohem víc, v tom smyslu, že „všichni, kteří chtějí bydlet v jejich zemi se musí podřídit a změnit podle norem jejich země. Přizpůsobit svoji kulturu, svůj jazyk a náboženství. Oni jsou pány ve své zemi a tedy každý jiný názor, způsobí nucené vyhoštění ze země.“ Zřejmě mnozí mohou namítat, že to je správný postoj.
Proč se zaštiťuje křesťanstvím? Proč ho zneužívá? Je zřejmé, že postoj Ježíše Krista a Nového zákona je zcela jiný. Ježíš přijímal a pomáhal všem potřebným. To neznamená, že Austrálie má přijímat všechny utečence, ale nemusí odmítat náboženskou skupinu jako celek.
Copak australané jsou domorodým obyvatelstvem? Copak nepřipluli do země téměř všichni, jako emigranti? Pravděpodobně i předkové paní premiérky. Copak se chovali k obyvatelstvu skvělé a mile, podřídili se kultuře této země?
„Domorodá populace se snížila v důsledku 150 - ti letému usazování Evropanů, hlavně kvůli infekčním chorobám“ (MSN Encarta - Multimedia - Smallpox Through History. web.archive.org [online]. 2004-06-18 [cit. 2021-03-27].
„Pro původní obyvatele znamenala kolonizace katastrofu. Prvních 150 let po příchodu Evropanů jejich populace prudce klesala, vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Brity, jako byly neštovice nebo spalničky, a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem. Odebírání dětí, jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace ( EDWARDS, William Howell. An Introduction to Aboriginal Societies. [s.l.]: Social Science Press 172 s.).
Podobná podání historie jsou ovšem sporná, jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněná politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i vůči původním obyvatelům kontinentu, čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. To, že by původní obyvatelé mohli být bráni jako vlastníci půdy předtím, než ji ztratili během evropské kolonizace, nebylo uznáváno až do roku 1992, kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v. Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.“ (Wikipedie)
Existuje pořekadlo, že: „Zapomněla kravička, že telátkem byla…“ Podobné úvahy bychom mohli vytvářet vůči některým národům, které dnes odmítají imigranty “ apriori“.
Nemohu se zbavit dojmu, že v této souvislosti stále častěji některými politiky zahráváním si s populismem a nenávistí, je dobré připojit jen pár důležitých poznámek.
Jedním z důvodu války na Balkáně před třiceti léty byla obava, že ti jiní nám zabírají zemi, majetek. Při následných konfliktech teklo mnoho krve na obou stranách.
Před druhou světovou válkou se stalo běžné pro nacisty odsuzovat jeden národ i pár dalších, že vyvolené rase – „nad lidem“ berou bohatství, vyznávají jinou víru, jsou nepřizpůsobiví. Reakce byla velmi náhlá, tragická. Začalo to slovem a končilo mořem krve. To jistě znáte, jak to řekl jeden z těch pronásledovaných: „Když přišli pro jednu skupinu, mlčeli jsme, pak pro další a další. Když přišli pro nás, už nebyl nikdo, kdo by se ozval“.
Ani komunisté nedovolovali vyznávat víru, a snažili se převychovat, přizpůsobit masy lidí (nepřizpůsobivé). Znovu tekla krev ve velkém množství.
Ano i církev ve svých dějinách šlapala po svobodě jinověrců a mečem vyžadovala přizpůsobení se jiných. Taky tekla krev.
Opravdu jsem znepokojen, když po době covidové, když jsme se trochu nadechli, zintenzivňují hlasy varující před nepřítelem, před "branami České republiky", před nepřizpůsobivými. Hlasy, které vyzdvihují tu „jedinečnou schopnou bílou rasu“. Opět se vracejí, aby měli silné téma, na úkor lidskosti, úcty k jiným lidem a slušnosti.
Jsem velmi překvapen, proč alespoň jednotliví poslanci ANO, nebo vládní kolice se nepostaví proti těmto výpadům svého šéfa a neřeknou: „Tak toto již je přes čáru, to nebudeme poslouchat“. Stále jen mlčí a mlží. Podobně jako to bývá v některých sektách, když mluví guru, tak se mlčí, nebo jen přitakuje a tleská. Podobně, jako ve čtvrtek v našem parlamentu. Tleskali a jásali….
