Na FB profilu jsem náhodně narazil na film, který srovnává vymoženosti socialismu, s naprostou devastací našeho života působením kapitalismu u nás. Má cenu tato dvě období srovnávat mezi sebou?Pokusil jsem se o nemožné.
Všiml jsem si, že film je natočen pro ty, kteří jsou narozeni po roce 1989. Má více, než půl milionu shlédnutí. Možná, že posluchačům tyto informace jsou ukradeny, nestojí se jim nimi zabývat. Mně nejsou ukradeny. Myslím si, že taková snůška nepravd, jednostranných manipulativních informací nemá zůstat bez odezvy. I když samozřejmě respektuji právo na názor a je moc dobré, že každý z nás toto právo máme, díky současnému systému, ve kterém žijeme. Autor vypíchl z totalitního období jen dobré věci, ze současnosti jen negativní. A to není fér. To je právě to, co se mi jeví jako falešné a jednostranné ze strany autora filmu. Možná, že je to jen provokace od autorů filmu, nebo legrace. Nevadí, přesto mi to nedá, abych si dal tu práci zapřemýšlet, jak se tyto věci měly a mají v mém životě.
Není třeba snad zdůrazňovat, že náš život nemá jen fyzický rozměr, ale pro toho pána bych to rád připomněl. Myslím, že měl důvod takto mlžit a zastiňovat v nějakém zájmu. Nejsou důležité jen materiální hodnoty, na které upozorňuje. Normální člověk si váží základních svobod, které nám právě komunisté po celých 40 dlouhých let nedopřáli a vědomě a drsně potlačovali. Právě to je ono, o čem milý pán autor filmu možná vědomě opomenul říci. Jsem jen o dva roky mladší, než on, takže si dovolím připomenout některé výdobytky socialismu v naší zemi z mého osobního pohledu.
- Naprostá nesvoboda slova, názorů. Komunisté nám nasadili na dlouhá léta roušky, masky, abychom mlčeli, anebo se zpětně nenakazili od někoho, kdo měl jiný názor, než bylo dovoleno. To považuji za naprosto devastující pro tehdejší společnost. To vedlo mnohé z nás do pokrytectví, lhostejnosti a strachu. Sám jsem byl naváděn v době vojenské služby, abych se vyjadřoval, jinak, než myslím, a dělal něco, co je mi proti přesvědčení. Tehdy jsem pracoval v dělnické profesi, tak moje pokrytectví, lež by na mé okolí mělo jen menší význam. V případě těch, kteří nám vládli, na různých stupních zodpovědnosti, jejich přístup měl většinou fatální důsledky pro spoustu lidí.
- Znám některé osoby, které obětovaly svůj život pro zakázanou literaturu. Tajně převáželi Bible a jinou literaturu na východ, často v napětí, strachu. Jejich osudy byly velmi dobrodružné, někdy zaplaceny tresty, šikanováním.
Je to až komické, jak si autor filmu pochvaluje cenzuru médii. Za svobodu slova a jiná práva někteří naší spoluobčané seděli ve vězení léta, nebo i zemřeli. V tomto kontextu jeho vyjádření je tragikomické.
- Zákaz pohybu osob. Je to podobné, jako v té naší pandemii. Těsně zavřené hranice. Mnohokrát jsem cestoval do Polska a téměř pokaždé jsem stával ve frontě i několikahodinové a prožíval jsem strach a napětí, jak dopadne kontrola. Byl jsem několikrát v osobní prohlídce, kdy mně svlékli téměř donaha (kazetová nahrávka kázání, dětské oblečení v době krize v Polsku, křesťanská literatura….). Vím, že to zní jako malichernost, ale tehdy se nám to zdálo, jako beznadějná zeď, která nikdy nezmizí. Jen jednou jsem si žádal o devizový příslib do Itálie. Navzdory mnoha potvrzením v místě bydliště a zaměstnání se nikdo neobtěžoval se sdělením, proč tedy ne.
- Připojím ještě to mnohem horší ovoce obrany vlasti, jako zastřelení lidé na hranicích, nucené vystěhování a zákaz návratu do vlasti. Ve filmu je taky pozitivní vyjádření, jak komunisté výborně chránili naše hranice.
- Omezená možnost studia získat vzdělání. V době mého mládí jsem velmi toužil po studiu na vysoké škole. Přesto jsem si nedělal iluze, že se mně to v tomto sytému podaří. Na střední školu jsem tehdy nebyl přijat. Až později jsem se dozvěděl, že v mém posudku zářila červeně podtržená věta: „Náboženský založen“. Ta mně provázela v době vojenské služby a měla svůj význam i později.
- Naprosté omezování činnosti. Naprostý zákaz návštěv otců na porodním oddělení, návštěv dětí v nemocnicích…Majetkové a podnikatelské vztahy.
- Potlačování svědomí. Vyznávat jakoukoli víru a přesvědčení. Nevzpomínám si, abych v době totality znal nějaké učitele, vedoucí, vysoce postavené osoby, které by veřejně vyznávaly svojí víru, náboženské, nebo vlastní politické názory.
- Církevní život byl potlačen do minimální úrovně, nutné k přežití. Vše pod dohledem církevních tajemníků. Oni udíleli souhlas k církevním úkonům, aktivitám. Jakékoliv vybočení z řady bylo trestáno, až do úrovně odejmutí souhlasu a ztráty zaměstnání. Někteří faráři, kazatelé byli vězněni, z dnešního pohledu za zcela banální záležitosti.
- Naprostý nedostatek základních životních potřeb. Připomínám si jen pár stupidních hesel, které kolovaly, jako vtipy v zaměstnání, ale docela dobře vyjadřovaly atmosféru tehdejší světlé doby: „Když jsou niti, není šiti, když je šiti, nejsou niti“. „Ať se dělá, nebo leží, dva tisíce nám náleží“. „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.“ V práci jsme často něco hledali, čekali, nevěděli kdy, proč, jak? Přesto všechno fungovalo, vše se naplňovalo, všichni byli spokojeni, oslavovali. Při mé poslední koupi Škody 125 koncem roku 1989 jsem čekal na zápis do pořadníku celých 24 hodin v řadě zájemců. A to byl běžný postup, nad kterým se nikdo nepozastavoval. Alespoň to je potřeba komunistům uznat, že to vydrželo takovou řádku let.
- Neúcta k lidskému životu. Je pravda, že zdravotní péče na tuto dobu jakž tak fungovala a zdánlivě šlo o lidský život. Pokud se jednalo o ty, kteří přestávali držet veřejně „hubu a krok“, těm šlo opravdu často o holý život.
Dovolím si jen malý exkurz, abych připomněl autorovi a těm, kteří se narodili po 1989. Jen pár let před nástupem k moci KSČ, spolu-soudruzi v opěvovaném Sovětském svazu, na území tehdejšího Polska v okolí Katyně, vyvraždili kolem 20 000 osob (důstojníci, profesoři, lékaři, učitelé a další…). Ještě v době okupace fašismem, Stalin pořádal na našem území „čistky“ některých třídních nepřátel, někteří zmizeli v gulazích, jiní byli vězněni a mučeni. Nešlo tedy jen o osvobození naší země Sovětskou armádou, ale zároveň o přípravu na zotročení naší a sousedních zemí. Po uchopení moci naši komunisté věznili nevinné, mučili a vraždili (Dr. Horáková….)
- Falšování informací a propaganda. Zdá se, že právě tento film o vymoženostech socialismu je důkazem převrácenosti a falešných informaci. Pokud zaznívá, že komunisté budovali byty pro všechny, cesty, fabriky, kina, nemocnice….Co na tom bylo zvláštního? Copak v západních zemích v té době nebudovali silnice, dálnice, byty a spoustu jiných věcí pro své občany a těšili se z vymoženosti vzkvétající ekonomiky a lidských práv.
POŽEHNÁNÍ SOUČASNÉ DOBY
- Když se podívám na uplynulé období mého života, na posledních třicet let, jsem naplněn vděčností Pánu Bohu i lidem. Můj život považuji za naplnění tužeb, potřeb dětství a středního věku. Zároveň jako ovoce očekávání a snah našich rodičů a generace před námi.
- Jsem moc rád, že moje země je svobodná, demokratická, respektující a naplňující základní lidská práva. Je součástí mezinárodních společenství. Patří mezi ekonomicky vyspělé státy. Naše obce a města jsou čistá, barevná, pestrá, upravená. Služby fungují na všech úrovních. Zdravotnictví je moderní a funkční. Doprava se stále zlepšuje.
- Schengen považuji za vítězství těch, kteří po léta usilovali o možnost volného pohybu osob. Po mých stupidních zkušenostech v minulosti na hranicích si moc vážím téměř neomezených možností cestovat.
- Moje touha z dětských let - studovat, nakonec byla naplněna. Ve svých čtyřiceti pěti létech jsem maturoval a pokračoval studiem teologie na univerzitě a pak ještě jedním krůčkem dál.
- Dokonce i mé povolání z mládí dosáhlo svého cíle. Třicet let jsem působil jako duchovní křesťanské církve. Mohl jsem být součástí některých mezinárodních organizací. Prožil jsem velmi pestrý život ve službě jiným lidem. Církev má své místo ve společnosti. Působí podle svého poslání a svědomí.
- Jako dar a velikou důležitou oblast našeho života vnímám občanskou společnost. Mnohé věci fungují velmi dobře. Je mi stále líto lidí, jejichž život se zkomplikoval těžkými okolnostmi. Je dobře, že je nezavírají do vězení, jako kdysi. Každou aktivitu, službu státu, organizací, nebo církví vnímám jako výzvu pro společnost, pro křesťany i pro sebe osobně.
- Autor filmu zdůrazňuje, že komunisté budovali v každé vesnici kino. Mnozí z nás máme kino u sebe doma. Máme svojí vlastní televizi a téměř neomezené možnosti komunikace, o které se našim rodičům nezdálo ani v nejlepších snech.
- Jsem si dobře vědom, že naše společnost má problémy. Potřebuje moudré státníky a politiky v boji proti korupčnímu jednání, pro řešení místních i globálních problémů, pro zefektivnění pomoci potřebným, k utváření rozumného a etického postupu imigrantské krize.
Myslím, že socialismus a demokratický systém nelze logicky srovnávat. Jsou to světy zcela jiné úrovně. Tak jsem se právě pokusil o nemožné. Mám jedinou výhodu, že jsem právě prožil zhruba dvě poloviny svého života v obou systémech. Takže za pokus to možná stálo. Budu vděčný za Vaše poznatky, zkušenosti, nebo komentáře.
