Někteří lidé žijí především s hlavou v nebi, jiní hlavně nohama na zemi. Článek se pokouší nastínit rovnováhu mezi těmito postoji. Můžeme tedy vstoupit do nového roku s nadějí v nové příležitostí, s odvahou a důvěrou?
Podle Písma i mých zkušenosti se mně zdá, že Bůh, náš nebeský Otec není omezen rozhraním roků, vírovými situacemi na Zemi, ani našimi "žabomyšími" válkami. "On činí všechno nové" a Ježíš řekl, že: "Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání věků, nebojte se, důvěřujte mi". Svou velikostí a mocí přesahuje vše, a přesto se zajímá o minuty našeho života, o naše city, motivace, slzy i o tento maličký, ale překrásný kulatý kousíček Vesmíru. Zve nás ke spolupráci. Zdá se, že i nás povzbuzuje, abychom se netrápili maličkostmi, povznesli se nad okolnosti našich životů, ale zároveň abychom se snížili do bídy tohoto světa, plakali s plačícími, radovali se s radujícími a pomáhali nést těžkosti a denní starosti našich bližních i své navzájem. Abychom pečovali i o ty broučky mezi námi. Bohu záleží na globálních problémech světa, ale i na každém pohlazení a přijetí dítěte, nebo kohokoli potřebného. Tak to někdo řekl, že máme být hlavou - myšlenkami v "nebi", což znamená čerpat inspiraci, být duchovním člověkem, prožívat společenství s tím, kdo nás přesahuje, ale i miluje. Zároveň můžeme být nohama pevně na zemi. To znamená žít velmi prakticky, společně, při kultivaci naší země i našich vzájemných lidských vztahů. Někdy se možná "zaboříme" do bláta tohoto světa a budeme se topit, nebo se utopíme. Jako křesťané jsme právě k tomuto povoláni. Myslím že tento život v obou dimenzích najednou je možný, protože, nebe a země nejsou od sebe vzdáleny, jak se zdá. Boží království je velmi blízko a stále se přibližuje - přichází. "Celý svět, stvoření i Duch svatý očekávají - "lkají" na zjevení Božích synů a dcer. Máme veliké příležitostí před sebou. Máme naději a Ježíše Krista, který se nás nezřekne. Můžeme vykročit s odvahou, láskou a vírou.
