Ano, potřebujeme rozvnováhu mezi věcmi duchovními a světskými.

Václav Havel ve svém posvátném nadšení pro spravedlnost, pro svobodu, pro demokracii a hlavně pro pravdu a úctu k druhému člověku vedl zdánlivě marný boj s postkomunistickými papaláši, proti jejich závisti, nenávisti, touze po moci, touze po slávě, touze po mamonu, protože záhy se postkomunistická spodina obrátila proti němu a jeho myšlení. Naši nejvyšší političtí představitelé se vysmívají pravdě a lásce, spravedlnosti, demokracii a naší svobodě.

Ale pomalu se vzpamatovávají normální občané, uvědomují si nejen Havlovy limity lidského bytí, ale především jeho morální velikost, ve které nás posmrtně vyzývá k obnově naší společnosti v pravdě a úctě k druhému člověku!