„Život je plný zkoušek a vše je tak, jak má být.“

Prožívám právě jedno z hektických a přelomových období a hlavu mám sice plnou myšlenek, ale ne všechny jsou publikovatelné. Nicméně právě jsem se rozhodla z té horské dráhy v jednom obloučku zamávat oběma svým věrným čtenářům (ahoj Jaruš, ahoj Juro) a poslat jim malý pozdrav, aby na mne nezanevřeli, neboť bych pak mohla zůstat dočista bez čtenářů :-) a blogerka bez čtenářů, to snad ani není blogerka.

Vzpomněla jsem si tuhle ráno ve sprše na jednoho přítele; no nejsme nijak intenzivní přátelé, ale naše duše možná jedou na podobných principech a vlnách. Jsme prostě možná ze stejného karassu, řečeno slovy Vonneguta. Napsal mi přátelsky, že prožívám nelehké období. V té sprše, jak mi tak bylo dobře, protože mám radost, že věci, které nebyly v pořádku, se po dlouhé době daly do pohybu (je krásné budit se a při naskakování softwaru do mozku nemít zásadní problém, pouze provozní potíže dokládající, že jsem naživu), jsem si  řekla, že mu to musím vyvrátit, tu domněnku, že prožívám nelehké období. Prožívám období obrody. Takže Jakube, doufám, že až někdy zavítáš na můj blog, že se na mne nebudeš zlobit, že vykradu sama sobě svůj mail, který jsem Ti psala, abych podala o sobě zprávu i ostatním:
Mám ráda spoustu věcí - inteligentní humor (vše od Cimrmanů, seriál Červený trpaslík, některý věci od Monty Python,..), hořký kafe, hořkou čokoládu, hořký pivo, sladký spánek, sladký polibky, blues, poctivej starej bigbít, vlasatý chlapy, jahody, nezadržitelnej smích, kočky, samostatně uvažující lidi, nevšední filmy, některý knížky, suchý červený v dobrý společnosti, povedený momentky, trefný formulace, vlající prádlo, léto, bouřku (pozorovanou z tepla a sucha) a pocit, že věci jsou tak, jak mají být. No a to teď právě mám - pocit, že věci jsou v pořádku.
A to navzdory přirozenému existenčnímu strachu z toho, z čeho asi na podzim budu platit nájem, pokud bych nedejbože nesehnala včas jinou práci. Snad jsem tak spokojená proto , že nemám strach z práce a věřím si, ale hlavně mám důvěru v tento vnitřní pocit souladu. Stále ještě mi funguje intuice a různá tušení - myslím, že seženu zaměstnání, ve kterém budu moci uplatňovat svůj přístup k práci bez překážek - mám na mysli solidnost, dodržování slibů - jsem stará škola, "píárkem" mne nikdo neoblafne.

Odpoledne jsem četla v tisku rozhovor s Vachlerem, líbil se mi. Končilo to větou, která přesně pasuje do mého rozpoložení: „Život je plný zkoušek a vše je tak, jak má být.“