Kapitola č. 1: Stupňování přídavných jmen
Našeho syna podporujeme v tom, aby si myslel, že je silný. Když bude hezky papat, hodně vyroste a bude vysoký alespoň jako jeho táta. V jeho očích je táta největší na světě. Máma je o něco menší. Pak následuje malý kluk, který ale vyroste, a přeroste i mámu. Holky jsou menší než kluci.
Tento vzorec náš syn používal v poznávání světa kolem sebe. Chodili jsme na procházky kolem továrny, kde byl komín táta, komín máma a komín Honzík. Svou sbírku bagříků také podle velikosti rozdělil na bagr táta, bagr máma, bagr Honzík, a dokonce i na bagr mimi, který vkládal pod bagr máma, do jejího bříška. A po narození našeho miminka nejmenší bagr přejmenoval na bagr brácha.
Vzorovou trojici tří až čtyř velikostí aplikoval na bonbony, kytičky, pejsky, auta a další věci, které viděl. Jednou na mě zavolal:“Mami, pojď se podívat! Já udělal véééééélikej bobek jako táta a tady je i malinkej jako já!“.
Kapitola č. 2: Vulgarismy
I když chcete mít slušné dítě vyjadřující se spisovnou češtinou a používající roztomilé zdrobněliny, sem tam to vám, nebo někomu z vašeho okolí, prostě ujede. Děti mají paměť selektivní. Něco jim můžete opakovat pětkrát, desetkrát a do jejich mozečků se to krásné slovo prostě neuloží. Jednou zaslechnou ošklivé slovo, které nějaké rozezlené dospělé osobě vylítlo ve vypjaté situaci z úst, a děťátko už ho má zařazené ve svém stálém slovníku. Tato slova okamžitě umí vhodně použít v kontextu.
Pak se možná dočkáte toho, že váš dva a půlletý syn sledující dětský pořad, kde právě probíhá anketa mezi žáčky mateřské školy, zhodnotí jejich názory: „To jsou ale kokoti!“.
Při péči o mladšího bratra mi od začátku pomáhal. Mnoho věcí také komentoval: “Ty ses zase pokakal! No, to je na hovno!“.
Kapitola č. 3.: Předložky
Dříve brali otcové s sebou své syny na lov. Učili je, jak mají obstarat potravu pro sebe a svou rodinu. Dnes nakupujeme jídlo v obchodě. A abych já nemusela absolvovat nákupy na celý týden se dvěma dětmi, jezdí lovit potravu jednou týdně manžel a bere s sebou staršího syna, kterého nákupy moc baví.
Po návratu domů mi vždycky hlásí, co společně s taťkou pro nás ulovili: „Já koupil barvu na mámu!“ Nejsem nejmladší, své šediny musím maskovat. A barva v odstínu hořká čokoláda zrovna byla v akci.
Kapitola č. 4: Frazeologie
Na kluka je můj dvouleťák opravdu upovídaný. Ovládá obrazná pojmenování, nápaditá přirovnání a také má rád svoji maminku. Ví, že výšky jsou nebezpečné a z okna by se neměl naklánět. Myji v rámci předvánočního úklidu okna a za sebou slyším: „Ať nespadneš, mámo! To by bylo vajíčko…nebo maso…nebo něco takovýho!“. Placičky se dají dělat z lecčeho.
Kapitola č. 5: Názvy pomístní
Své dítě střežíme jako oko v hlavě. Ale co kdyby se náhodou někde v davu ztratilo? Už teď chceme, aby věděl, kde bydlí. Aby případnému nálezci mohl prozradit naši adresu. Umí říct své jméno, příjmení, název ulice i číslo domu. Ovládá dokonce i adresy svých babiček. Jedna z nich bydlí v ulici nesoucí ve svém názvu exkrement velké bílé domácí drůbeže. Dvouletý syn však vtipnost názvu nechápe. Po delším pátrání v paměti z něj vypadává, že prarodiče bydlí Na Kachně. Ga ga ga a káč káčJ.
