Tělocvik? Zásadně ano!

Právě jsem dočetl článek s titulkem “ Tělocvik na školy nepatří”. Tento text byl vzhledem k počtu přečtení hodnocen velmi kladně. V tomhle směru si dovolím razantně nesouhlasit a pokusím se odpovědí na právě určené body Tomáše Pučíka odpovědět mým pohledem.

bgml.chytrak.cz

Již samotný nadpis článku mi kazí zrak. Cožpak máme málo statistických a hlavně praktických důkazů o zvýšené obezitě, lenosti a neaktivitě gradující až u prokrastinace a “gaučingu”? Tělocvik na středních školách je jedna z tísíce zanedbaných věcí ve školství. Schválně se zabývám pouze střední školou, jelikož po základních školách z finančních a zdravotních důvodů nemůžeme chtít kvalitní tělocvikáře ( co také můžete naučit tělo, které ještě není v pubertě). Nechápu tento názor minimálně z hlediska toho, že autor je sám aktivní sportovec. To si hážeme trošku klacky pod nohy, nemyslíte?
Začneme u důsledků. Kdo na to nejvíce trpí? Samotná mládež! Jen se podívejte, jak po městech a vesnicích okupují zastávky a parky tlupy dětí, co nemají žádnou zábavu a pouze “zevlí” u cigaret a trávy. Nároky na vrcholové sporty a sportovce se čím dál víc zvyšují - z čeho ale čerpat, když není mládežnická základna? Co se stalo, že se po roku 2007 razantně snížil počet dětí, které aktivně hrají nějaký sport? V penězích od rodičů to určitě nebude. Tělocvik na školách je jeden z důvodů, které neudržují děti alespoň v minimální kondici a znalostech o cvičeních. Pojďme si tedy shrnout body pana Pučíka.
Je na každém, aby se rozhodl, jestli chce svůj čas trávit sportem či nikoliv.
Opravdu? A je někde statisticky prokázáno, že se dítě narodí s přirozeným smyslem pro sport a jiné aktivity? To je naprostý nesmysl. Drtivá většina mládeže sportuje jen díky kolektivu a kamarádům. Jak ale mohou přijít na stejnou vášeň, když neuvidí, jak se v tělocviku ostatní baví? To je jedna ze základních cest výuky tělocviku na základních školách. Žádné nucení dětí do ostrých cviků a náročných běhů. Úkolem by mělo být zaučení do kolektivních her a nalezení toho pravého sportu či aktivity. Později na střední škole zase pomáhat ve zdokonalování celého pohybu a koordinace.
Tělesná výchova mnoha lidem (hlavně tlustším) naprosto ničí chuť sportovat.
Ale no tak, nebuďme naivní. Znám spoustu případů, kdy právě tělocvik zachránil těla obézních kluků a holek. To je právě ta správná motivace. Pokud je správný kolektiv a spolužáci berou ohledy na své “méně šťastné” kamarády, je z toho skvělá spolupráce. Navíc - dnes existují fitcentra, posilovny, návody na cvičení pro hubnutí a jiné. Jde jen o nastolení atraktivní cesty. Tělocvik není pouze o nemožných cvicích, je to také o podaní ruky. Tělocvik nabízí druhou šanci, jak změnit svou pověst.
I bez tělesné výchovy je škola velmi časově náročná. Není důvod přidávat další zbytečné hodiny, které nemají se vzděláním nic společného a jsou akorát kontraproduktivní.
Tady se dá souhlasit, ale pouze z poloviny. Ano, tělocviky můžou být únavné a žák se poté nemusí soustředit plně na školní povinnosti. V žádném případě ale kontraproduktivní. Ba naopak, tělocviky jsou to pravé ořechové, které může pomáhat uprostřed náročného dne po nějaké písemce. V tělocviku má každý takřka neomezené možnosti na odreagovaní a vybití si zlosti. Škola není pouze o učení a biflování, školu máme hlavně pro to, aby nám dala co nejvíce do života.
No a poslední? Pro mnoho lidí je tělesná výchova ponižující a stresující hodina.
Naprosto nesmyslný argument( zda-li to vůbec argument je) a ještě k tomu nepravdivý. Nevím, kde autor vzal hodnotu “mnoho lidí” ale vždy se může jednat maximálně o drtivou menšinu celku. Víceméně se tento bod pojí s druhým uvedeným bodem. Ponižující být nemůže obzvlášť, když spojíte třídu dívek s třídou chlapců. U mladých to probíhá jednoduše tak, že se burcují k lepším výkonům, aby zapůsobili na dívky. Tělocvik může místy být maximálně nudný činností, který zrovna dané osobě “nevoní”.
Na závěr malé shrnutí. V žádném případě nemůžeme zapomínat na předmět, jako je tělocvik. Jedná se pouze jen o přeměnu současného stylu. Je to jediný předmět, v kterém se může uplatnit Komenského “Škola hrou”. Děti musí dostat pravou motivaci jak od kolektivu tak od učitele k nějaké zájmové činnosti. Nechceme přeci, aby naše děti seděly celé dny za počítačem. Bez tělocviku by se děti stali oběti “mekdonaldů a káefcéček”. Mysleme taky na budoucnost, než se pozastavíme nad současností.