Bylo to dávno, už to ani pravda není. Byl jsem už skoro rok sám, jaro v plném proudu, učil jsem v Loučeni spoustu mladých holek rezervační systém Českých drah. Každý týden se našla nějaká, kterou bavilo provokovat. :-)
Krátké sukně krásek v Loučeni bych ještě zvládl i s těmi jejich provokacemi, protože jsem byl celý život na ty nejkrásnější a přitom chytré holky. Jenže, co čert nechtěl, přišla k nám do firmy nádherná Slovenka jménem Katarína, která, kromě své neuvěřitelné krásy, byla taky velmi chytrá. A to už jsem začal tušit nebezpečí. A proto jsem se jí poněkud vyhýbal a říkal jsem jí jen ahoj na chodbě a mizel jsem pryč.
No, nenapadlo našeho šéfa nám dát společnou práci? Dokonce takovou, že jsme museli spolu sedět u počítače a něco do něj ťukat. Opravdu byla chytrá, takže řeč plynule tekla, vtípek stíhal vtípek, nálada byla uvolněná. Zjistil jsem, že kouří, což mi přišlo natolik odpudivé, že jsem se přestal bát, že se zamiluju.
Problém ale byl, že se uměla krásně "vlnit" a měla tu nejkrásnější postavu na světě. Byla si vědoma své přitažlivosti a též ráda provokovala. Ale celé jsem to způsobil já, když jsem zavtipkoval: "Hele, to kouření fakt není hezký. Uděláme dohodu, jo? Ty přestaneš kouřit a já se za to do Tebe zamiluju." řekl jsem jí, když odcházela a byla mezi dveřmi. Odvětila se svůdným úsměvem, který uměla jen ona: "Tak jo." a zavřela dveře. Jenže to kouzelné slovo, když už bylo vyřčeno, se v ten okamžik stalo skutkem. Zamiloval jsem se.
Chvíli jsem to v sobě skrýval, ale pak jsem si řek, proč by to měl být jen můj problém. Řeknu jí to. Sdělil jsem jí, že s ní potřebuju v pět něco probrat a v pět jsem byl v jejím kanclu. Ona něco štrachala ve svých papírech a prej, co že chci. Tak jí říkám, ať poslouchá. Nechala všeho a koukala na mě. Já jen zvedl od stolu své "italské" oči a podíval se na ni a ona už v úžasu vyhrkla: "To nemůžeš, jseš přece ženatej." Rozvod totiž ještě nebyl u konce. Evidentně byly mé oči dostatečně výmluvné. :-)
Začali jsem spolu trávit dost času, chodili spolu do sámošky, na různé vyřizovačky, protože jsme se spolu vždy dobře bavili a teď to bylo ještě zajímavější. Nicméně měla nápadníků hromadu a já o ní říkal, že odporuje teorii relativity, protože na rozdíl od teorie relativity, která čas zpomaluje, ona jej zrychluje: počet telefonátů od mužů za jednu hodinu byl u ní enormní.
Jednou jsme spolu s Katkou střapatou, jak jsem si jí nazval podle jejích vlasů, jeli metrem a já jsem měl náhodou s sebou pro nějaké děti růžového medvídka, který se nasazoval na ruku. Takovou loutku. Přemýšlel jsem, jak se ke Katce přiblížit a tu mě napadlo, že bych k tomu mohl použít onoho medvídka. I nasadil jsem si tu loutku na ruku a začal s ním pochodovat po Katčině ruce.
Když jsme se blížili céčkem ke stanici Muzeum, přestalo ji to bavit a řekla polohlasem: "Schovej ho.", čímž myslela toho medvídka. Jenže tím dvojsmyslným sdělením způsobila, že okolní lidé zbystřili pozornost a zvedli hlavy. Najednou pochopila, co to vlastně řekla, a ve snaze věc zaretušovat pronesla, tentokráte již nahlas, aby to každý slyšel: "Zastrč ten svůj růžový nesmysl!" No to už ale celý vagón metra vybuchl smíchem a ona, rudá až po uši, vystřelila z vagónu, i když původně chtěla vystupovat až později, a já za ní.
Takových historek jsme zažili ještě hodně. Dokonce se tyto historky dostaly do Mladého světa ve formě povídky. A byly základem přednášky "Zvyšte si svůj Love Qutient", z čehož nakonec vznikl článek v časopise Ekonom a rozhovor o obsahu přednášky v Českém rozhlase. Někde ten článek a přednášku vyštrachám a všechny ty story vám je postupně povyprávím.
