Stephen Hawking často a rád publikuje své úvahy o cestování v čase. Bohužel je ale jeho logika poněkud zjednodušená a mechanická. Uvážíme tedy i další možnosti. A posoudíme, jestli může existovat časová sanitka.
Velmi dobře je asi znám paradox dědečka, jak ho prezentuje třeba právě Stephen Hawking, kdy cestování člověka třeba o 100 let zpět a zabití vlastního dědečka, znemožní člověku, aby existoval a mohl cestovat v čase.
Tento paradox může naznačovat, že mechanická představa, že minulost je nějaký ztuhlý, na věky existující blok, do kterého se můžeme vrátit a něco tam změnit, nemusí být správná. Minulost by vlastně musel být absolutně dokonalá paměť, která nikdy nic nezapomene, a to až do kvantové úrovně. Uvažme jen to, že jestli tam my můžeme něco změnit, musí být tato minulost dynamická a může v ní něco změnit i cokoliv jiného.
Tato mechanická představa vzniká, když skládáme všechny současnosti na sebe, jako třeba diapozitivy, které dohromady dají film nějakého pohybu. Musíme předpokládat, že každý takový diapozitiv zůstane na svém místě a nikdy se ani malinko nezmění. K představě této neměnnosti vede ale jen a pouze informace, kterou jsme získali v době, kdy minulost byla současností. Je to pouze hypotéza, která vyplývá z představy, že náš čas je absolutní, konkrétně tady jediný a poslední existující čas (ve smyslu postupu do struktury reality), platný pro všechny strukturní úrovně a všechny oblasti (i mimo náš vesmír).
V podstatě je to představa absolutního času Isaaca Newtona, představa času před teorií relativity. To, že Einstein objevil, že čas je relativní v tom smyslu, že může měnit svou rychlost, ale znamená, že je relativní v každém smyslu: má počátek a bude mít konec, musel vzniknout z jiného času/pohybu, má omezenou platnost jen pro náš vesmír, je pohybem v jiném čase (obecnějším, který si nazvěme třeba subčasem), je jen pohybem v jiném čase.
Relativita času tedy vyžaduje hlubší čas, subčas, v něm je náš čas prostým pohybem. A existuje-li subčas, nelze předpokládám, že čas se děje na ztuhlém nečasovém bloku minulost-přítomnost-současnost v multivesmíru (časoprostoru), tedy že subčas neběží.
Lze tedy spíše předpokládat, že minulost je dynamická a je jen otázkou zkoumání, abychom zjistili, jestli se pohybuje tak pomalu jako třeba naše kontinenty, nebo mizí rychle, jako brázda za lodí, nebo mizí prakticky okamžitě. Poslední dvě možnosti nemají nejmenší problém s paradoxem dědečka, protože dědeček tam už dávno nebude, až se do minulosti vrátíme. :-)
A časová sanitka? Tu si tedy necháme na příště.
