Dnes vyšel na iDnes článek "Barnevern vytrhl naše dítě z náručí, popsala babička boj rodiny o vnučku". Člověku představa, že mu nějaký úřad bere dítě, řádně hne žlucí. To je přece strašné !!!
Už u té první kauzy rodiny Michalákových jsem si chtěl zjistit podrobnosti o systému. A při tom pátrání jsem ale narazil na prapodivnou informaci. Norové jsou nejšťastnější lidé na světě, třeba viz článek "Norsko je nejšťastnější zemí světa, Česko je třiadvacáté". To mi opravdu přišlo zvláštní. Jak je možné, že Barnevernet totalitně masově utlačuje rodiče a přesto jsou jejich děti, zdá se, v pohodě, a když vyrostou, jsou to nejšťastnější lidé na světě? Každý psycholog vám totiž potvrdí, že se štěstí v dospělém věku zakládá hlavně na spokojeném dětství. Bleskla mi hlavou nemožná myšlenka: Není to právě proto, jak řeší výchovu dětí? To je přece nesmysl, ne?
(Odkaz na článek iDnes zde: "Barnevern vytrhl naše dítě z náručí, popsala babička boj rodiny o vnučku".)
Jsem člověk praktický a věci posuzuju podle výsledků, a ne podle řečí a emocí, které věc samotnou neznají. A výsledky Norové mají... a možná, že i právě díky Barnevernetu. Zjistil jsem si další informace a s šokem jsem také objevil, že norská vězení nemají mříže, a přesto z nich vězni neutíkají. A když někdo uteče, Norové ho litují, protože si myslí, že takový je stále ve stresu, že ho chytí, kdežto ve vězení by ten stres neměl. Prostě nechápu. Je možné, že jsem zaostalý a proto nechápu? Samozřejmě nejsem úplně naivní a je mi jasné, že když nějaký úřad dostane moc, je jen otázka času, když ji zneužije, zvláště když se tam objeví nějaký cvok, a znám několik nechutných příkladů z Bernevernetu. Takže si ani na chvíli nemyslím, že by byla situace jasně černobílá.
Vzpomněl jsem si na případ v Itálii, kde bojovali se zabíjením orlů. Italové totiž věřili, že z jejich mužských pohlavních žláz načerpají sexuální sílu. Což byl sice nesmysl, studií vyvrácený, a daleko účinnější bylo koupit Viagru, ale oni to nějak nemohli pochopit. Říkal jsem si: zaostalí troglodyti. No, ale nejsem právě já zaostalý troglodyt, pokud jde o péči o dítě. Není moje česká představa, že děti jsou majetkem rodičů a že do toho jim nikdo nemůže kecat, už trochu středověká, když zohledníme ty výsledky?
Ono to u nás není moc ideální, i u nás se děti odebírají, že. A obětí fyzického násilí je v Česku ročně asi 75 tisíc dětí, jak tvrdí odhad. A to mi dokreslovaly i případy sexuálního zneužívání v dětství některých mých blízkých známých. Prostě nevím a jsem z toho trochu zmatený. Dole si můžete také najít informaci, že v evropském srovnání se v Norsku moc děti neodebírají. Hledejte v P.S. :-)
Začínám mít ale trochu dojem, že chyba by částečně mohl být v mé neznalosti a kulturní setrvačnosti prostředí, na které jsem zvyklý. Ten norský systém po týdenním studiu zas tolik neznám, a proto ho možná ani neumím posoudit. Měl bych si tam snad zajet na průzkum. Ovšem na rozdíl od některých zásadních a temperamentních odpůrců Barnevernetu, kteří si přečetli jen pár tendenčních článků v našich médiích a nechápou, že cílem médií není podávat přiměřené informace, ale vytáčet emoce, protože ty ženou jejich čtenost do výšky, jsem základní průzkum z více zdrojů udělal.
A uvažuju, jestli nejsem náhodou jako Mongol, který nechápe, že se nemocné dítě nemá vyhodit z jurty a nechat umřít, protože by jinak nakazilo celou širokou rodinu, což v Mongolsku dříve bylo normální, účinné a pochopitelné. Když bude dítě to nejdůležitější v rodině, bude spokojené, a i své děti pak bude vychovávat s péčí. Opravdu je hlavní právo rodičů na vlastnění dětí a nevyplatí se v dlouhodobém horizontu dát přednost právům dítěte před právy rodičů? Zejména když lze doložit, že kriminalita má většinou své kořeny v dětství, v rodině. Není tohle řešení problémů u kořene.
Vzpomněl jsem si na případ základní školy v Květné v roce 1951, kdy komunisté naprosto strašným způsobem sebrali romským rodičům děti. Metody byly naprosto neomluvitelné, ale výsledek mě šokoval. Viděl jsem Romy, kteří z těch odebraných dětí vyrostli a vypadali typicky jako Romové... ale kulturně a psychologicky se chovali jako Češi. A když se jich ptali, jestli je měli nechat u rodičů, tak po nějakém váhání nakonec řekli: NE.
Můj předběžný závěr tedy je, že sociální péče v Norsku je, zdá se, o třídu lepší než u nás, což ale nesmí zakrývat žádný jednotlivý nespravedlivý případ, neboť každé jednotlivé dítě je důležité a Leninovo: "Když se kácí les, lítají třísky." opravdu nemůžu akceptovat. A jestli někoho napadne, že dávám přednost státnímu inženýrství před osobní péčí biologických rodičů, tak ani omylem. Maximálně to může být krajní řešení, když rodičovská péče výrazně selhává.
A ještě poslední poznámka k tomu článku iDnes. Základní princip u soudu je, že tam musí být dvě strany: obžaloba a obhajoba. Je přece jasné, že každá strana úmyslně zkresluje, neřekne na sebe nic špatného a druhou stranu pomluví. Zmíněný článek ale obsahoval jen vyjádření jedné strany a skutečnost může být výrazně jiná. Bůh ví, co nám zamlčeli. Nehledě na to, že asi prostě trochu mám posuzování troglodyta a taky se ve mně hned bouří rodičovské právo na děti, a neřeším jen zájem dětí, takže nebudu asi ideální "soudce". :-)
P.S.: Z diskuse jsem díky VV načerpal další informaci a to přímo z Norského statistického úřadu: zjistit, V Norsku je ročně odebráno cca 1500 dětí, ale víc jak polovina se jich poměrně brzy vrací domů. Proto mimo domov žije celkově cca 10 000 dětí ve věku 0-17 let včetně, čímž se Norsko řadí mezi evropské země, kde se děti odebírají nejméně (třetina s nejnižším počtem odebraných dětí). Není to tak, že by soudy (krajská komise a další soudy, Barnevern děti neodebírá) odebíraly děti jak na běžícím páse- naopak jde o velice výjimečnou věc. Zdroj.
P.P.S.: A to, že jedna strana nechce děti do sporu zatahovat probíráním v novinách, je jen pochopitelné. Na rodiče, kteří si své rozvodové problémy řeší bojem, ke kterému používají děti, se díváme jako na ubožáky. A propírání v médiích je zřejmě ještě horší, protože známe příklady, kdy zveřejňovaní nějaké kauzy skončilo i sebevraždou propíraného.
