Že to není možné, protože když zaniklo, tak už ho nikdo nezná? No, ono by stačilo např. slovo, které znají už jen historikové. Třeba kalorik, což měl být prvek tepla. Ale co taková slova mohou napovědět o podstatě abstrakce?
Jestliže najdeme slova, která skoro zanikla, bude to silný argument (prakticky jistota) pro tvrzení, že jsou i taková, která už neexistují. Takže není třeba hledat pojmy, které už opravdu nejsou, ale stačí najít ty na pokraji "vyhynutí". Přece když dnes známe živočišné druhy, které vymírají, je z logicky zřejmé, že jsou i vyhynulá zvířata. A taková dokonce známe, třeba tasmánský tygr. Tato prostá analogie nám vyřeší "neřešitelný" problém, že mrtvá slova nemůžeme znát. Nevíme o žádné konkrétně, ale přece jen o nich můžeme mluvit a máme jistotu, že jsou... ehm, vlastě byla. :-)
Takovým téměř zapomenutým výrazem je například flogiston. Měla to být (ve vznikající chemii) látka, která se slučovala s rudami nebo korodovanými kovy (třeba s rezavým železem, přesněji rzí) a touto syntézou vznikl čistý kov (železo). Problém byl ale v tom, že když se např. rezavé železo sloučilo s flogistonem, výsledek, čisté železo, vážilo méně než rez. Další zkoumání vedlo ke zjištění, že je to obráceně. Že když se sloučí železo s kyslíkem, vznikne rez. Flogiston byl odhalen jako "záporný" kyslík. Nesprávná představa byla opuštěna a slovo postupně směřuje k zániku. Dnes se v chemii nepoužívá, zmiňuje ho jedině historie. A nebýt toho, že je tato historka zábavná a poučná, už by snad nikdo o flogistonu ani nevěděl.
Kalorik je termín, který se dnes vyskytuje ještě "méně", zná ho méně lidí (spell checker ve Wordu ho podtrhává, zatímco slovo flogiston ne). V historii se mělo za to, že teplo je chemický prvek a ten byl právě nazván kalorik. Opět rozvojem poznání bylo zjištěno, že teplo je jen jedna vlastnost, ne "chomáč" mnoha vlastností, tedy "objekt", chemický prvek.
Ale flogiston a kalorik jsou vlastně pojmy, které označovaly neexistující věci. Chtělo by to spíše umírající slova, která mizí proto, že zaniká něco reálného. Takových může být třeba staré slovanské označení lech. Na FB mi Pavel Forman napsal, že to byl "vůdce, který utíká před autoritami do jiné země, aby se mohlo zapomenout na starou křivdu ze země původní bez toho, aby se za to muselo pykat v mysli. (Když byl někdo odsouzen radou starších, tak si mohl vybrat, že místo trestu odejde v míru a založí někde novou zemi. Důležitý je ten smysl, že je to proto, aby byli od nich daleko a nemuseli na to myslet tzn. není to jen klasický vyhnanec.) "
Kdybyste věděli o dalších podobných slovech, zejména takových, které umírají či umřely, protože zanikl jejich vzor v realitě, tak je, prosím, napište do komentářů v diskusi pod blogem. Mimochodem, teď mě napadá, že vlastně můžeme vědět o zaniklých slovech. Zaniklé slovo nemusí být takové, o kterém nevíme, ale takové, které nepoužíváme. Nikdo ho dnes už nepoužije mimo debaty o jeho historii. Tam to slovo nemá svou funkci, ale je jen předmětem rozboru. Tím slovem nemluvíme, mluvíme je o něm.
Impulsem pro tuto otázku bylo pátrání po tom, jestli může existovat v abstrakci nekonečno. (Divná spojitost? Tak mějte trochu trpělivosti.) Skoro každý řekne, že nekonečno např. v matematice existuje. Není to ale ten případ, který klasik v karikatuře popsal takto?: "Na každou složitou otázku, existuje jednoduchá odpověď. Pochopitelně špatná." Nebo: "Jsi-li si něčím jist, jsi špatně informován."? Tento problém rozebíráme jinde, třeba zde: Nekonečno jako mechanický bůh nebo Nekonečno je "koneckonců" velmi užitečné, i když neexistuje :-). Ale tady se věnujeme rození a umírání pojmů.
Co může taková smrt nebo zrod pojmu naznačit? Třeba to, že jsou abstrakce závislé na skutečnosti. Kdyby neexistovaly kočky, pak by zřejmě nevzniklo ani slovo, které označuje tato zvířata. To vrhá jistou pochybnost na absolutnost a primárnost platónského světa idejí. Platón si představoval, že podstatou světa je sféra dokonalých idejí, a že materiální skutečnost je jen projekce těchto pojmů. Nezní to ale příliš věrohodně, protože konkrétní kočka, se kterou si hrajeme, obsahuje podstatně více informací, než její představa vyvolaná slovem kočka. V této představě jsou jen základní charakteristicky zvířete. Není tam její anatomie, není tam, že se skládá z molekul a atomů, o kterých neměl Platón ponětí atd. Skutečná kočka je tedy podstatně lépe organizovaná, má nižší entropii než její idea. Platón by asi neuměl vysvětlit, kde se to dodatečné obrovské množství informace, které v ideji třeba tohoto živočicha není, do konkrétní kočky dostalo. Vypadá to tedy úplně obráceně, a to, že primární jsou kočky skutečné a idea kočky je jen jejich značným zjednodušením.
To, že je reálná kočka primární, a má tedy "větší sílu" než její idea, vůbec neznamená, že takový pojem žádnou sílu nemá. A obecně, je-li materiální svět primární, neznamená to že abstrakce nemají žádný vliv. Dobře víme, že neustálé omílání tématu koronaviru, má reálné dopady jak ve zvyšujícím se strachu lidí, tak ale i v krocení epidemie. Krásným příkladem je příběh, jehož zdroj asi už nenaleznu. V mapách bylo kdysi zakresleno město (tuším v USA), které neexistovalo. Nevím už, jestli to byla chyba nebo mapařská "latina", tedy fórek. V každém případě opakované překreslování tohoto neexistující sídla do nových a nových map nakonec skončilo tím, že na uvedeném místě město skutečně vzniklo. :-) To ale nic nemění na faktu, že u miliónů ostatních měst to bylo právě naopak. Zdá se, že i tady dostává Platón na frak. :-)
A to nekonečno? Jsou-li abstrakce odrazem reálného světa a v realitě aktuální nekonečno není, pak to vrhá značné podezření na jeho bytí v abstrakci.
