Ve čtvrtek (4.8.2022) se mi přihodil zcela fascinující zážitek. Zažili jste někdy stav, ve kterém jste nemohli najít vlastní ruku, i když jste ji měli? A to bez drog, bez alkoholu a za zcela střízlivého stavu?
Asi to bylo tím, že jsem se jemně ťuknul do lokte, netuším do kterého místa. Výsledek byl následující. Když zavřete oči, samozřejmě že víte, kde se nachází každá vaše ruka. A když otevřete oči a podíváte se třeba na místo, kde cítíte pravou ruku, pochopitelně tam tu ruku uvidíte. Ovšem když jsem se já podíval na místo, kde jsem cítit pravou ruku od lokte ke dlani, tu ruky jsem tam nenašel. Po chvilce hledání jsem ji našel o více než 45 stupňů více vpravo. Opravdu neuvěřitelný pocit.
Tento pocit trval několik vteřin, v průběhu kterých jsem nejdříve ruku nemohl vizuálně najít a posléze jsem se opravdu divil, že mám vlastně dvě pravé ruce. Jednu jsem viděl a druhou, v jiné poloze, jsem cítil. Po těch několika vteřinách se udála další fascinující věc. Úhel pociťované ruky k ruce viděné se začal zmenšovat a pociťovaná ruka se v průběhu několika vteřin přibližovala k ruce vizuální a nakonec s ní splynula.
Nejsem žádný esoterik ani pomatený vyznavač nějakého tajemného učení nebo tak něco, takže mi můžete věřit, že vše, jak to popisuju, se tak skutečně událo. Zajímalo by mě, jestli by se našel nějaký fyziolog, neurolog, který by tenhle fenomén znal a uměl ho vysvětlit.
V každém případě tento zážitek hezky ilustruje tzv. sociologii smyslů. Každý smysl po narození funguje odděleně a vytváří jen vágní a s ostatními smysly nesladěný obraz světa. Vlastně kolik je smyslů, tolik je obrazů světa. Až pozdějšími interakcemi s okolím se smysly nejen precizují a v mozku se nejen vytváří stále přesnější obrazy světa, ale i obrazy různých smyslů se spojují a slaďují v obraz jediný. Především u hmatu a zraku.
