V naší galaxii je několik set miliard hvězd, u nichž jsou většinou planety, a takových galaxií jsou ve vesmíru stovky miliard. Proto se dá prakticky s jistotou říci, že mimozemšťané existují. Proč pak ale s námi nemluví?
V minulém blogu Proč musí existovat život v jiných vesmírech a jaký je jsme si vysvětlili, že mimozemšťané v našem vesmíru existovat opravdu musí. Dnes se pokusíme najít odpověď na tzv. Fermiho paradox, tedy problém, že i když vesmířané existují, nebaví se s námi. Abychom to pochopili, stačí si v prvním kroku uvědomit, že prozatím nemáme vhodnou technologii pro komunikaci s mimozemšťany. Neumíme komunikovat rychleji než světlem. Elektromagnetické záření, jehož je světlo jen určitým druhem, jen určitou frekvencí, by zpráva jen k nejbližší hvězdě letěla 4 roky. Odpověď by se vrátila za další 4 roky, takže bychom odpověď dostali za 8 let. To není moc na pokec. A to jsou vzdálené galaxie milióny či některé dokonce miliardy let vzdálené. Takhle se tedy domlouvat není možné.
Tohle bylo zatím poněkud banální. Otázka je, jestli je možné komunikovat daleko rychleji než světlem. V kvantové mechanice existuje tzv. kvantové provázanost, která kauzálně spojí dvě provázané částice na velké vzdálenosti okamžitě. Zatím je to vyzkoušeno na vzdálenost asi tisíce kilometrů, ale i to je působivé. Je-li možné kvantovou provázaností komunikovat mnohem rychleji než elektromagnetickým zářením, můžete zjistit v blogu Jak ihned navázat kontakt s mimozemšťany - praktický návod.
I kdyby komunikace kvantovou provázaností možná nebyla, jak tvrdí současný fyzikální mainstream, nebo by i ona byla moc pomalá (nevěřil bych v její nekonečnou rychlost, zatím je měřením potvrzeno jen, že je nejméně 10 000 krát rychlejší než světlo), je velmi pravděpodobné, že bude nalezena daleko rychlejší komunikace. Pokud tedy vyspělejší civilizace mají rychlejší komunikační technologie, nejsme zase schopni jejich signál přijímat. Naši mobilní komunikaci přece také neumí přijímat domorodci třeba v Amazonii. Místní zvířata, abychom naznačili, jak daleko před námi mohou některé civilizace být, už vůbec ne. A velmi vyspělé civilizace nemají zájem tyto své signály překládat do nám známé technologie signálů. Mají asi stejnou motivaci jako my přeložit naše mobilní volání či TV signál do chemické řeči mravenců. Je tedy možné, že kolem nás proudí komunikace mimozemšťanů, ale my ji prostě jen neregistrujeme. A i kdybychom ji registrovali, nerozuměli bychom jí, ba ani bychom si jí nemuseli všimnout.
Otázkou taky je, jestli nejsme zrovna v nějakém zastrčeném místě galaxie (a my jsme opravdu v jednom jejím rameni, ne nikde v centru). Pak by si nás nějaké vyspělá civilizace nemusela ani všimnout. My přece také neznáme všechna mraveniště na světě.
A další myšlenkou může být extrapolace, tedy odhad vývoje naší vlastní civilizace. Když jsme ještě neměli sílu měnit svět, stěhovali jsme se alespoň do příhodnějších oblastí. To mohou dělat i velmi vyspělé civilizace. Jestli ovládají nadsvětelnou komunikaci, očividně už objevili vícerozměrný vesmír, neboť nadsvětelná, tedy tachyonová komunikace opouští náš prostoročas. Mohli se tak přestěhovat do multivesmíru, či do jiných vesmírů, a odtud si budeme s nimi povídat mnohem hůře. Anebo jako si my dnes vytváříme umělá ideální prostředí, své byty a města, tak si mohly vyspělí ET postavit vlastní vesmíry a vlastní "planety" v nich.
Když si totiž jen uvědomíme rozdíly v naší civilizaci v roce 1800 a dnes, jaké asi budou rozdíly mezi námi a jen o 1000 let vyspělejší civilizací. A to civilizace mohou být vyspělejší o milióny a také miliardy let. Vůbec netušíme, kde bychom mohli takové civilizace hledat, podobně jako si jeskynní člověk nedovedl představit, že může být člověk třeba na Měsíci.
A posledním argumentem, na který mě v diskusi pod tímto blogem upozornil Jiří Strádal, je průměrná doba života civilizací. Z evoluce víme, že téměř 100% živočišných druhů nepřežilo, ať už díky katastrofám, či prudkým změnám prostředí, nebo pomalu evolucí. Je tedy nutné předpokládat, že i civilizace jsou smrtelné (konečné v čase jako vše). Prostě se s obrovskou většinou civilizací můžeme jen časově minout. Civilizace se mohou zničit samy, podobně jako nám stále hrozí sebezničení atomovou válkou. Nebo mohou zaniknout vnější katastrofou. Kdyby dopadl na naši Zemi asteroid, podobný tomu, který vyhubil dinosaury, nemáme technologie, které by mohly takovému dopadu zabránit.
