Cestování v čase je fascinující téma a jistě je daleko snažší tyto cesty začínat malými skoky v čase a to u malých objektů. Přesto se ale malý časový skok podařilo realizovat přímo u velkých objektů, konkrétně u člověka.
Schéma celého pokusu vidíte na přiloženém nákresu, kde je znázorněna chodba v našem vědeckém think-tanku v Belgii, včetně mé pracovny, kolem které se to vše realizovalo.
Probíhalo to následovně: Jdu takhle po chodbě a proti mně kolegyně (kterou znám dobře 2 roky, neb jsme spolupracovali denně). Poloha kolegyně je na obrázku vpravo, konkrétně je to poloha "ONA čas 0". Když jsem kolegyni minul, pozdravil jsem jinou kolegyni v mé/naší pracovně. Pracovna je také znázorněna na nákresu. Asi po 5 vteřinách jsem pokračoval po chodbě za určitým účelem dále a náhle stejná kolegyně, která předtím šla chodbou proti mě, mi šla překvapivě opět vstříc. Viz situace vlevo, poloha "ONA čas 10 s".
Upozorňuju, že dotyčná chodba je jediná možná cesta a že jsem svou cestu nepřerušil na delší dobu než 5 vteřin. Vzhledem k tomu, že zmíněná kolegyně pokračovala od času 0 chodbou za mě stále dál, je jedinou racionální možností, že jsem skočil nejméně 10-15 vteřin v čase do minulosti.
Vzpomněl jsem si přitom na film Matrix a jeho "deja vu" (již viděné, neboli opakování již viděného), ale tenhle případ to určitě nebyl, protože se stejná situace neopakovala, jen jsem učinil časový skok asi minutu do minulosti.
Teď vás už asi tolik nepřekvapí, že se v našem ústavu úspěšně podařilo realizovat i teleportaci člověka na vzdálenost asi 50 metrů. Konkrétně to bylo z jednoho záchoda na druhý záchod a teleportace tu byla spuštěna otevřením záchodových dveří. O teleportaci ale až někdy příště.
Podivné mi také přišlo, že náš výtah jezdí do osmého patra i když máme ve výtahuj tlačítka pouze do patra šestého, viz obrázek. Zkusil jsem tedy ve výtahu zmáčknout 6+2 a k mému překvapení jsem se octil na naší střeše, kde jsem vystoupil z něčeho, čehož fotografii také přikládám.
Pomalu mi začalo docházet, proč se naše hlavní aplikace, ve které běží všechny vědecké projekty, jmenuje RDIS, což se anglicky vyslovuje "árdis", viz obrzáek. Ta souvislost mi svitla hlavně, když o této aplikaci kolegyně mluvila chvíli osobně a řekla doslova, cituji: "Ta árdis...".
P.S.: Od chvíle, kdy jsem nastoupil do našeho ústavu, se mi začalo stávat, že při psaní na počítači přehazuju písmenka a místo "nebo" klidně napíšu "enbo". Rekord byl asi, když jsem místo "popelnice" napsal "popcelnie", neboť to se c přemístilo o 4 písmena vpřed. Podrobnějším zkoumáním jsem objevil časové disrupční pole, které procházelo mou židlí a způsobovalo časové mikroposuny v řádek desítek až stovek milsekudn, čímž se problém objasnil. O dalších svých objevech vás budu informovat. Váš Dr.
