Včera jsem měl dlouhou debatu s člověkem, který trpěl extrémní úzkostlivostí a léčil se na to jak medikamentózně tak psychoterapeuticky. Dříve se úplně utápěl ve svých úzkostných myšlenkách. Napadlo mě, co by mu mohlo pomoci.
Vzpomněl jsem si na to, co vždy pomáhá mně, když mám tíživé myšlenky, i když je zase tak často nemívám. Ale když mě třeba kdysi dávno propustili z práce a člověk byl v cizině nezaměstnaný, nebyla to vůbec snadná situace. Tak jsem si vzpomněl, co mi pomohlo.
Vždy mi totiž pomůže, když si vyčistím hlavu sportem. Kdysi jsem jezdil závodně na kole, takže jsem stále zvyklý na poměrně intenzivní tréninky, kdy se tělo namáhá natolik, že se snaží jen "přežít" a nemá prostor na nějaké úvahy. Když je trénink mírnější, přece jen člověk o svých problémech přemýšlí. Pak ale stačí jen jet fyzicky na hraně a hlava je v tu ránu čistá od jakýchkoliv problémů... kromě fyzické bolesti. :-)
Podobnou situaci jsem zažil, když jsem měl moderovat finále soutěže Miss Internet před plným Národním divadlem, kde byly také kamery všech českých televizí. Nervozita by byla obrovská, ale nějak omylem jsem si zároveň nechal kontrolu celého průběhu finále, tedy jsem si nechal i roli režiséra, což šlo od mikrofonu docela dobře. To množství všech podnětů, sledování scénáře, řízení běhu celého večera, kontrolování běhu technického zázemí apod., byl takový příval informací a činností, že prostě nebyl prostor pro nějakou nervozitu. Odmoderoval jsem to vše jako ve snách, můj mozek jel snad na 120%.
Ty dva případy, kdy silné podněty z okolního materiálního světa dokázaly svou větší sílu než podněty myšlenkové, mi vytanuly při oné diskusi na mysli, a poradil jsem dotyčnému, aby nechal své práce v kanceláři a šel někam prodávat, či dělat průvodce cestovní kanceláři, nebo cestoval kolem světa. Prostě aby si našel činnost, která mu jednoduše nedovolí utápět se v takových myšlenkách. Svět kolem nás je totiž silnější než naše myšlenky.
